Tak když na to koukám, tak bych se mohl taky představit. Ne, že by se o mé maličkosti nedalo na internetu najít dost informací (více-či-méně lichotivých - prosím berte v potaz, že ty negativní často šíří zhrzené milenky a typové ne nepodobní mentální zralosti Radka Hulána já jsem duše veskrze čistá a peklem nepolíbená ), ale není od věci si velikost mé osobnosti čas od času připomenout. Ovšem nezastávám názor některých rádobycelebrit, že na sebe vyplivnu všechno. Jakožto celebrita opravdová si rád zachovávám kousek soukromí, že. Nerad bych dopadl jako někteří, co zveřejnili svůj mrzký život na FaceBooku a nyní pláčou.

Především bych chtěl poukázat na svoji neskonalou skromnost, což je patrné jíž ze začátku tohoto elaborátu. Nikdy jsem si nepotrpěl na velké ovace, stačí mi uvítací výbor o několika stovkách fanoušků a tak tisícovka fanynek. Své díky můžete skládat v podobě tvrdých valut, ale ani věcnými hodnotnými dary nepohrdnu. A tak...

Jako čistý a počítači neposvrněný (namísto kolegy JKL, který se narodil už joystickem přilípnutým na hlavě a připravil tak své matce nejednu radosnou chvíli při vybírání vhodných čepiček) jsem přišel na světlo světa už hodně dávno, dnešní teens by se o mě vyjádřili jako o pravěkém exotovi. Neuplynulo však mnoho let a kromě psa jsem si začal přát svůj vlastní počítač. Mohl za to strýc, který přijel provokativně někdy v zimě sedmaosmdesátého s ZX Spectrum a předvedl mi na něm nějaké hry. Věc to byla úžasná, nevídaná a pro rodiče smrtelná. Stačil rok něžného vydírání a počítač byl můj. Najednou jsem měl kamarádů víc, než bych si byl schopen kdy připustit. I členové nepřátelských part mi nosili matchboxy, céčka, zahraniční plechovky, Čtyřlístky a dokonce i nějaké ty hambaté obrázky, jen aby si mohli zahrát. Že byl ZX Spectrum vynikající stroj dokazuje i to, že u mě vydrželo až do 93. roku. Doba si však žádala nějaké ty pokroky a tak šlo z domu. Dal jsem si inzerát, nabíziv ZXko v originálním balení, s manuály, několika desítkami kazet her, světelným perem a joystickem. Za 6000,- pánové! I tak o něj byla dračka. Jako první dorazil pán se svým synkem, kterému mohlo být tak 7 - to ovšem neměl dělat. Synek si počítač okamžitě zamiloval a tatínek už neměl jakoukoliv šanci vyjednávat o ceně, či z koupě couvnout. O dva týdny později už stolek před televizí okupovala Amiga 500 za 7000,- . První hrou byl Lotus 2, u kterého mi spadla čelist ještě níž, než to zvládne orangutan, kterého právě praštili po kulkách baseballovou pálkou. Byl čtvrtek a matka ráno zjistiv, že jsem celou noc nešel spát, jen spráskla ruce a vypsala omluvenku do školy. To ještě netušila, že její potomek věnuje Amize nejlepší léta své puberty. Kamarád bydlící o dvě patra výše, do té doby frajeřící s Atari 130XE musel zakrátko též přehodnotit svůj pohled na svět. I s ostatníma jsme pařili kde co a vrcholem pro nás byl Strip Poker, který někdo tenkrát přinesl . Fyzikář na naší škole, nadšený Amigista (ale jinak šílenej magor, kterej měl představu, že žáci ZŠ by měli zvládat miminálně pokročilé středoškolské učivo), nás zásoboval hrami a programy velice dobře - jen jednou zaváhal, co vlastně chceme - věda, že má vždy nejnovější pecky, přišli jsme žadonit o DOOM. Zeptal se ještě dvakrát, co to vlastně chceme. Zřejmě večer doma usoudil, že se přeslechl a druhý den přinel LOOM . Byl ovšem v němčině a tou nikdo z nás nevládl. A tak tato skvělá hra odemě dostala na několik let nepěknou známku. Kamarádi časem přešli na PC, někteří z osmibitů na Amigu. I já si pořídil A1200, to se psal rok 1995. A tentokrát už i s monitorem, který jsem si koupil od jednoho opravdu vysokého Amigisty, co žil na Kamýku (při mých 189cm mě převyšoval o hlavu a něco). Od té doby jsem ho často otravoval o nové hry a jezdil ještě slintat nad jeho hodně hezkou ségrou, která však o mě nejevila sebemenší zájem, protože tyhle počítačoví fanatici - to bylo něco fůůůůj! Od něj jsem také měl svou první externí mechaniku (5,25, co se tvářila jako 3,5DD) a spoustu disket k ní v PFS formátu. Splácel jsem mu jí po stovkách asi čtyři měsíce .

Když si kamarád bydlící nademnou koupil za peníze od maminky do své A1200 turbínu s MC68040/40, pochopil jsem, že je čas jít dál. V roce 1997 jsem tedy zakoupil své první PC. Byla to 486DX2/80Mhz s 4MB RAM, 512kB Paradise grafikou a jinak nic (těch 12 tisíc utržených za A1200 na to tak akorát stačilo). Koupil jsem si k němu ještě myš a nadešel krutý týden, kdy jsem s ní mohl rejdit tak akorát v AMIBiosu. Není od věci zmínit, že už po třech dnech mě chytal slušný absťák. Poletoval jsem po bytě jak lev v kleci, venku mě to nebavilo, ve škole mě to nebavilo, na rande mě to nebavilo - nikde mě to nebavilo!!! Pak ale přišla finační injekce (matka se na můj stav už nemohla dívat) a já si pořídil za tisícovku 40MB IDE disk. To byl najednou fofr! Žádné changování disket a 3D pařby na tom jely jak po másle. Následující 4 roky se řada mých PC bezútěšně rozrůstala. Prošel jsem snad přes včechny možné procesory, včetně nenáviděných Cyrixů. Jenže v roce 2001 se ve mě cosi zlomilo. Začalo se mi stýskat.

Chodil jsem kolem jednoho bazaru každý den. Někdy v září jsem si všiml, že tam mají v nabídce A500 i s monitorem za tři tisíce. Chodil jsem okolo dva měsíce a stále tam byla. Jednoho dne jsem vešel dovnitř a řekl, že dám 1500 za oboje. Bazarník měl nějaké průpovídky, ale já mu řekl, že okolo chodim už dost dlouho, evidentně ji nemůžou prodat a 1500 je na "dnešní dobu" prostě odpovídající cena. Někam dlouhosáhle volal a já si po 20ti minutách odnášel Amigu domů. Měla samozřejmě rozšířenou RAMku na 1MB a já zase začal řádit (k nelibosti matky i tehdejší přítelkyně, která musela snášet moje "hele, hele, podívej! jak je to úžasný!" nebo "tuhle hru jsem pařil kdysi dávno a je to ta nejvíc nejlepší hra!"). Nakonec ale přítelkyně podlehla a dlouho do noci jsme s drobnými přestávkami na sex pařili proti sobě Pong. Tehdy jsme se v něm snad stali mistry, protože jakékoliv zpomalení míčku z maximální rychlosti nás neskutečně iritovalo. Dneska mám co dělat, abych ho udržel na herní ploše i na začátečnickou obtížnost . Tahle Amiga je tu se mnou dodnes a užil jsem si s ní asi nejvíc legrace. Několikeré výlety za školu, kdy jsem jezdil do Amiga&PC Shopu a žebral kdejaký hardware, který měli k dispozici se staly oblíbenou kratochvílí. Po čase jsem si koupil zrubanou A500+ a použil z ní do mé pětikule co se dalo. Hlavně ale ROM 2.04, protože 1.3 byl opravdu neuvěřitelný opruz. Nakonec po létech zkončila v takové konfiguraci, kterou vidíte níže. Někdy kolem roku 2004 přišla na řadu obnovená premiéra Amigy 1200, tentokrát s turbínou 030/50 a 18MB Ram (taky ji vidíte níže). Těch jsem nakonec měl ještě pár a zase je nedávno prodal (i se spoustou dalšího HW). Zřejmě to byla doba (2004-2006), kdy lidé začali mít něco proti A1200 s 030kou a za mrzký peníz, jednou i zadarmo (tímto děkuji panu Lejskovi) se jich zbavovali. Nějak v tomto časovém úseku jsme s kamarády přešli od dělání History (poslední střípky na history.czweb.org), který byl nejdříve diskmag (v roce 1997 - 99 na Infimě) a později e-mag, k tvorbě AmigaCFP portálu. První článek na něm se datuje někdy k lednu 2006, takže už mu jsou taky tři roky . No zkrátím to. Nakonec tedy vidíte mou konfiguraci níže a nebýt práce, trávím před Amigou víc času, jak u PC.

O čem jsem se nezmínil a stojí za to to podotknout: rukama mi prošlo hodně strojů - IQ151, SinclairQL, Atari 1040STFM, Mac Quadra 630, MacG3, C128, atd. - vyjma posledně jmenovaného jsem ale vše zase prodal. Stihl jsem se mihnout párkrát v televizi, přibližně stejněkrát moderoval na rádiu (natáčel se pořad pro Ostravské KISS rádio, před několika lety - taková sexuologická poradna, dělala ji moje kamarádka a chtěla mě k sobě coby výborného úchyláka, nakonec ji ale schvátila vážná nemoc a tak jsem byl všehovšudy v osmi vysíláních), párkrát i hostoval (Zlatá Praha - dnes Fajn Rádio, atd. - naposledy RockZone před dvěma lety). Stihl se stát i členem redakce Excaliburu - asi tak na dva roky, kde jsem také vyprodukoval CD 210 Nejlepších Amiga Her. Pak Excalibur Ludvík potopil, ale to je známá historie. Inu, co bych ještě dodal. Snad jen, že jsem teďka spokojený a kdyby si se mnou chtěl někdo udělat modlitební oltářík, fota dodávám s uměleckým podpisem za 250Kč/kus. Nic víc se mi do textu narvat nepodařilo, už takhle je to dlouhý jak tejden před pohřbem