Kromě již zmíněného potřebujete instalační diskety ve formátu ADF. Workbech 3.1 jich obsahuje 6. Ty si buď převedete z klasické amigy (pokud amigu a diskety máte), nebo je můžete koupit jako součást balíku AmigaForever, na Vesalii, případně pohledejte na netu nebo se zeptejte na fóru.
Instalátor si bude diskety žádat v pořadí:
- Install 3.1 (Disk 1) – průběh instalace 0%
- Workbench 3.1 (Disk 2) – průběh instalace 12%
- Locale 3.1 (Disk 5) – průběh instalace 30%
- Extras 3.1 (Disk 3) – průběh instalace 45%
- Fonts 3.1 (Disk 6) – průběh instalace 60%
- Storage 3.1 (Disk 4) – průběh instalace 75%
- Install 3.1 (Disk 1) – průběh instalace 85%
Prvními čtyřmi naplníme volné zásobníky DF0: až DF3: (část emulátoru Floppy drives), zvolíme Turbo režim načítání (5) (není nutné, ale rychlost instalace se tím výrazně zrychlí) a vše potvrdíme tlačítkem Start (6), čímž se Workbench spustí z diskety Install 3.1.
Na disketě Install 3.1 (1) je adresář Install (2) a v něm jazykové mutace instalačních skriptů. Volíme angličtinu (3).
Vidíme uvítání instalačního programu, volíme Proceed.
Další obrazovka nabízí čistou instalaci, nebo aktualizaci jazyků, volíme čistou instalaci Install Release 3.1.
Instalátor nabízí varianty instalace pro nováčky, středně pokročilé a experty, ale mezi jednotlivými variantami není příliš rozdíl. Varianta Expert User nabízí navíc jen možnost instalace na jiný disk. Ač to není nutné, volím Expert User instalaci.
Instalovat budeme chtít na ostro, žádná simulace (Install for Real) a bez logu Log all actions to: None. Jedeme dál – Proceed.
Chceme instalovat na disk s názvem Workbench? Yes
Workbench chceme v angličtině
Tisknout z emulátoru v úmyslu pravděpodobně mít nebudeme, tedy ovladače žádné tiskárny nepřidáváme.
Chceme nainstalovat nějakou jinou než výchozí klávesnici? Asi ne.
Všechny podstatné otázky týkající se instalace byly zodpovězeny a běží samotná instalace.
Tím, že jsou v emulátoru vloženy všechny první 4 diskety, po překopírování jejich obsahu se emulace zastaví až na 60% a instalátor si vyžádá disketu Fonts. Do emulátoru vstoupíte přes F12.
Tu do emulátoru doporučuji vložit na pozici DF1:, a protože víme, že si instalátor dále vyžádá disketu Storage, dáme ji do DF2. DF0 (disketu Install) necháme jak je, instalátor ji bude v závěru instalace ještě jednou potřebovat. Po vložení adf disket výměnu potvrdíme tlačítkem OK.
Emulátor diskety automaticky pozná a pokračuje v instalaci až do úplného závěru automaticky. Na závěr jsme požádání o odebrání disket z emulátoru a o reset.
Odebrání disket proběhne v emulátoru, u každé diskety zmáčkněte tlačítko Eject a navíc ji deaktivujte (kromě DF0), viz obrázek.
Po návratu do Workbenche zmáčkněte naposledy tlačítko Proceed, čímž se emulátor restartuje a během chvíle najede poprvé čistý Workbench 3.1. Vypadá takto:
Já nemám rád rámeček kolem okna Workbenche, tak jej vypínám příkazem Backdrop. Ale není to nutné, pokud máte jiný názor, rámeček si tam nechte.
A máme před sebou výsledek, nainstalovaný Workbench 3.1. Pokud byste chtěli mít ikony disků na jiných místech než ihned pod ram diskem, přesuňte je kam je libo a jejich pozice trvale uložte příkazem Snapshot All.
Na závěr zmíním, že po čisté instalaci si Workbench 3.1 ukousl 866 kB paměti RAM a cca 2,5 MB místa na virtuálním disku. Množství paměti je ovlivněno mj. nastavením bufferů pro DH0 a DH1, ale jak jsem psal výše, v emulátoru máme k dispozici paměti vždy nadbytek.
Máme nainstalovaný Workbench 3.1, ale co dál?
Do emulátoru budete pravděpodobně chtít kopírovat spoustu utilit, programů a her. V prvé řadě k emulátoru připojte adresář z pc. Díky němu budete moci do Workbenche snadno kopírovat jakýkoli obsah.
Určitě si do Workbenche nahrajte komprimační/dekomprimační utilitu lha, dále SetPatch (bez něj nenainstalujete mj. Directory Opus), Installer (vše z Aminetu) a taktéž doporučuji přidat souborový správce Directory Opus 4.16.
Dále budete do amigy chtít kopírovat hry, doporučuji přidat WHDLoad.
Až to budete mít, vůbec není od věci udělat si zálohu nastavení emulátoru i celého virtuálního vhd souboru. Amiga Workbench je sice uživatelsky velmi přívětivý systém, ale může se stát, že nevědomky přemažete některé příkazy v C: nebo nahradíte knihovny v LIBS: a některé programy by se mohly stát nestabilními. Není to příliš pravděpodobné, ale pro jistotu vše zálohujte.
Zálohu nastavení emulátoru provedete v části Configurations pojmenováním zálohy a tlačítkem Save as. Zálohu hdf nebo vhd souboru provedete jednoduchým překopírováním na jakékoli místo v počítači, např. si můžete vytvořit adresář Záloha WinUAE.
Upřesnění k velikosti virtuálního disku:
Ve zlaté době amigy (rozuměj v první polovině 90. let minulého století) byly k dispozici disky o kapacitách desítek, max. stovek MB. V té době si nikdo nedokázal představit disky o kapacitě GB nebo dokonce TB. Nejrozšířenější amigy umožňující snadné připojení disků byly v té době Amiga 600 a Amiga 1200. Tyto stroje (včetně Amigy 4000) připojují disky přes scsi.device. Tento řadič (je to vlasně IDE řadič, připojují se k němu IDE disky (název je zachován z důvodu názvové kompatibility s předchozími amigami)) je z dnešního pohledu „pouze“ 32bitový, tedy dokáže adresovat 2^32 byte, tedy 4 294 967 296 byte, tedy cca 4 GiB (limit jde za určitých okolností obejít na 7,87 GiB přes directSCSI) na disk. Tento limit se týká pouze scsi.device a některých dalších řadičů z té doby. Tento návod popisuje použití řadiče uaehf.device, který zmíněným limitem netrpí, není nutné jej jakkoli updatovat nebo patchovat.
Dalším limitem z té doby je použití Fast File Systemu ve Workbenchi 1.3, 2.x, 3.0 a 3.1. Souborový systém Fast File System dokázal pracovat s partitiony o velikosti do 2 GB. Tento návod popisuje použití souborového systému PFS3, resp. PDS3, jehož současná velikost partitionu může být něco málo přes 100 GB. Podobné vlastnosti má jiný moderní souborový systém SFS (postup nasazení na disk v tomto návodu není uveden).
Workbench 3.5, resp. 3.9 (oficiálně nazývaný AmigaOS 3.5 a AmigaOS 3.9) používá vylepšený Fast File System, mají limity na partition 2 TB, ale stále nemají z principu vyřešen systém validace disku. A není jednoduché je nasadit na amigy s Workbenchem 1.3, 2.x a 3.0. Proto se nasazením těchto souborových systémů tento návod nezabývá.
Posledním limitem, který stojí za to zmínit, je limit zobrazování dostupné kapacity samotného Workbenche 3.1. Přestože použijete moderní řadič (uaehf.device) a moderní souborový systém (PFS3 nebo SFS) Workbench 3.1 ukazuje kapacitu partitionu max. 4 GiB (z výše zmíněných důvodů). Tento problém se týká pouze zobrazování dat, nikoli jejich používání. Tedy neděje se to, co známe z scsi.device, že když připojíme větší disk než 4 GiB, po zaplnění disku přes 4 GiB se maže začátek disku a data se ničí. Na níže uvedeném příkladu představuji naplnění virtuálního partitionu, jehož postup vytvoření je předmětem tohoto návodu, 15 jednogigabajtovými sobory, které jsem postupně kopíroval ze sdíleného disku PC do virtuálního amiga disku MojeAmiga.vhd, konkrétně na partition Games. Zkušební soubor šel nakopírovat 14× a při 15. kopírování jsem byl upozorněn na zaplněný partition. Všechny soubory šly pak normálně nakopírovat zpět do sdíleného adresáře PC, tedy smazání prvních souborů nenastalo. Problém je pouze v zobrazování dat, a to jen ve Workbenchi 3.1 a starších. Při použití AmigaOS 3.5 a novějších jdou vidět plné kapacity partitionů.
Podobný problém je v HDToolBoxu. Po načtení geometrie disku je možné vidět zápornou velikost disku.
Opět se jedná pouze o zobrazovací problém, takto nastavený disk ve Workbenchi 3.1 normálně funguje.
Přestože Workbench 3.1 neumí zobrazit správně zbývající volné místo na partitionu o kapacitě vyšší než 4 GiB, jiné programy to umí. Umí to například Directory Opus 4.16.
Zda je partition v pořádku lze ověřit i utilitou Thomase Rappa check4gb.
A zcela na závěr, pokud byste nechtěli být s tímto problémem konfrontování, vytvořte si partitiony o kapacitě do 4 GiB a nebudete mít ve Workbenchi 3.1 problém.
. Kupodivu doopravdy. Bigfoot na tom dělá.
