Co je krokovací dungeon (v angličtině dungeon crawler) nemusím asi nikomu vysvětlovat. V této hře hrajeme za jednoho hrdinu (čili není to obvyklá parta), kterého si na začátku musíme vybrat. Není možné měnit žádné parametry, dokonce si postavu nemůžeme ani pojmenovat, všechno je předdefinované. Mně osobně to nevadí, někteří ostřílení dobrodruzi tím možná budou zklamáni.
Ke hře je vševysvětlující manuál, který obsahuje popis ovládání, kouzel a všeho dalšího. Takže se pustíme rovnou do hraní.
Ocitáme se v klasickém bludišti, složeném ze zdí, chodeb a dveří. Obrazovka je rozdělená na velké okno aktuálního výhledu, schéma postavy a toho, co má zrovna na sobě, ovládací panel pohybu včetně mapy a inventář. Chodit se dá buď klikáním na šipky, nebo klávesami. Hra nám dává na výběr dvoje rozložení kláves.
První dvě věci, kterých si člověk všimne, je animované otáčení prostředí, které AMOS nestíhá, a textová konzole, která na hráče chrlí záplavu informací. Otáčení jsem zkoušel na různých konfiguracích, včetně TF1260 a rychlost turbíny má zanedbatelný vliv. Animace prostředí prostě hru zpomaluje, jde ovšem vypnout a to také doporučuji. Co se týká textových hlášek… už v demoverzi jimi hra byla absolutně přehlcená a informovala hráče prostě o všem. O každém kroku (doslova), každém otočení postavy, otevření dveří, prostě úplně všechno komentovala ve spodním stavovém řádku. Plná verze není o mnoho skoupější, takže jen každé přejetí myší přes inventář vyvolá záplavu textu, který popisuje všechno, přes co myš přejela. Během soubojů se pak snaží informovat o průběhu boje, ale ani tady to engine nestíhá. Takže v praxi uklikáme potvoru a pak nám stavovým řádkem proběhne stránka otravného a v tu chíli už i zbytečného scrollujícího textu, popisujícího proběhlý souboj. To bohužel vypnout, nebo aspoň omezit, nejde.
Dungeon je pořád stejný, grafika bludišť se téměř nemění. Stále ty samé zdi, podlahy, dveře a propadla. Přicházejí samozřejmě nové potvory, s tím jak se noříme do hloubky. Na jedno patro jich může být několik různých druhů, což je fajn. Během procházení hrou narážíme na nové zbraně a předměty osobní výbavy (oblečení, zbroj), různá kouzla, lektvary a další obvyklý bordel. Jednotlivými patry se dá procházet tam a zpátky, přičemž potvory nerespawnují. Takže jednou vykydlené patro zůstané prázdné, nicméně předměty, které jsme tam nechali, tam také najdeme. S tím souvisí jedna nepříjemná vlastnost: uložené pozice bobtnají a ke konci hry se nevejdou na ukládací disketu. Důrazně tedy doporučuji hrát z harddisku.
Chvályhodný je automapping, funkce bez které bychom se dneska sice asi obešli, ale necítili bychom se pohodlně. Technická stránka hry – grafika a zvuk – je na špičkové úrovni. Engine je daný programovacím jazykem, má své limity, ale asi proto se Raster Wizards pouštějí pouze do her, které jsou ze své podstaty málo akční. Hra má hodně omezený inventář, pouze na 10 předmětů a to je opravu málo. Musí se do toho vejít lektvary, zbraně ale třeba i klíče. Na druhou stranu, vychází z pravidel AD&D, očesaných až úplně na dřeň, takže se nemusíme zabývat nějakým sestavováním kouzel, starat se o jídlo a pití, nebo kombinováním předmětů. Puzzly jsou jednoduché, spočívají většinou ve správné kombinaci pák apod., je to spíš takový akční dungeon. Prostě jít a kydlit. Level design se mi také moc nelíbí, mapy obsahují spoustu zbytečných prázdných místností a potvory také nejsou zrovna chytré. V půlce už jsem se trochu nudil.
Hra určitě nepatří ke špičce ve svém žánru, s Dungeon Masterem, Beholdery, Black Crypt nebo Ishary se rovnat nemůže. Dokonce si myslím, že kdyby vyšla v 90. Letech, pěkně by to od recenzentů v časopisech schytala. Ale takové ambice ani nemá. V současné Amiga produkci však výrazně vyčnívá. Je perfektně hratelná a profesionálně udělaná. Já osobně z ní mám radost.
Ještě link na záznam na Lemonu: Shadows of Sergoth, The - Amiga Game - Lemon Amiga
. Kupodivu doopravdy. Bigfoot na tom dělá.
Hrál jsem za Jun ‘Hee (Lizardman Female), posiloval jsem primárně sílu (takže jsem z ní nakonec vyšlechtil bojovnici). Dosáhl jsem levelu 23 a mé finální statistiky jsou:
ATK: 34, DEF: 25, STR: 29, DEX: 14, MND: 10, LVL: 23
-------------------------------------------------------------------------
HP: 119, MP: 112, XP: 52110
Co se mi na hře líbilo:
- hádanky (není jich moc, ale bavily)
- grafika a animace nepřátel (roztomilí tygříci (The Hell Cat) v závěrečné části hry, modrý duch měnící se při útoku na útočící lebku (The Will of the Wisp), ohnivá lebka (The Lost Soul)
- někteří nepřátelé provádí kromě běžných útoků speciální útoky, třeba uštknutí, prokletí, zmrazení, snížení síly. Pokud je jejich útok úspěšný, moje postava je omezena do své smrti, do vypití speciálního lektvaru nebo vyléčení kouzlem.
- někteří nepřátelé jsou imunní vůči sečným zbraním, jiní jsou zase imunní vůči kouzlům.
- v téměř celé hře je boj většinou jeden na jednoho, v závěru hry jsem asi 3× někam propadl, kde mě napadlo jednou i 20 nepřátel. V této fázi hry jsem už naštěstí měl postavu na vysokém levelu, takže i tyto souboje byly relativně snadné.
- některá místa nebo dveře se dají otevřít až po získání věci z následujícího levelu. To mi trochu zatopilo, protože jsem si myslel, že jsem něco přehlédl a prošel stávající level křížem krážem, a ono nic.
Co se mi nelíbilo:
- nepřátelé jsou naprosto tupí. Když je možnost, dají se nalákat před propadlo nebo teleport, pak nemůžou dál a dají se snadno zabít. Takovým míst ve hře ale moc není. Když byla příležitost, bavilo mě je na takové místo vylákat. Bohužel stejně lze sejmout i závěrečného bosse (The Lich), který je v útoku velmi silný, ale při vylákání před propadlo zcela bezbranný.
- nepřátelé nemají/neumí útok na dálku. Pokud jej vidím v dálce, mám možnost 2-3 kola útočit na dálku, než ke mně zloduch dobelhá. V poslední čtvrtině hry jsem byl schopen většinu sejmout kuší (zombie, the undead knight, skeleton warrior a někdy i nekromancera), meč (obouruční) jsem používal jen na golemy a kyklopy.
- další prudou byly časté výměny meče za kuš nebo kouzelnickou knihu, ale co už, když se hraje s jednou postavou.
- malý inventář, pouze 10 pozic. Dopadlo to tak, že důležité věci jsem měnil na místě (např. brnění - staré nechal na místě nového) a ty, které by se mi později mohly hodit, jsem transportoval k výchozímu teleportu.
- jde vidět, že grafika byla vytvořena na pc a byla transponována na amigu.
- jen cvičně jsem rozehrál první level EOB a zíral jsem, jak je EOB oproti Sergothu rychlý. Rychlé pobíhání v patře dungeonu v Sergothu nehrozí.
Obtížnost
- hra je relativně lehká, po získání plášťů Cloak of Life, Cloak of Magic, resp. Cloak of Regeneration zcela lehká. Pokud si ji budete chtít užít na vyšší obtížnost, plášťům se vyvarujte a stejně tak nepoužívejte teleportaci. Nejrůznějších regeneračních lahviček je všude spousta.
Hrál jsem na A1200 jenom s fastkou a hýbalo se to slušně. Animace spojené s krokováním jsem vypnul. Hru doporučuju pravidelně ukládat, během hraní mi to jednou spadlo do WB s hláškou Illegal function call.
Hurá, hurá, zdá se, že je na čase pustit se do Black Down Rebirth.
Otázky:
K čemu je Cloak of Elements?
Použili jste na něco kouzla Silence a Dispel Silence?
Bestiář:
The Bat, The Royal Bat, The Hell Cat, The Lost Soul, The Eye, The Ice Golem, The Will of the Wisp, The Zombie, The Undead Knight, The Skeleton Warrior, The Cyclops, The Ghost, The Necromancer, The Blob, The Putrid Blob, The Cobra, The Royal Cobra, The Lich