Ahoj. Nedávno jsem byl požádán, jestli bych pro nějaký herní časopis nezodpověděl pár otázek ohledně komprese dat na Amize. O povaze článku toho moc nevím, ale zřejmě by se měl primárně zabývat DOSem (a s tím spojeným počítačováním a hraním na PC v devadesátých letech). Autor jej asi chce rozšířit i o vzpomínání na jiné platformy.
Nejdřív připojuji původní dotaz. Má reakce je níže. Chtěl bych se vás na fóru zeptat, jaké jsou vaše zkušenosti a vzpomínky, jestli byste uměli cokoliv upřesnit, opravit, dodat a tak podobně. Sem s vašimi příspěvky! Já mu to pak přepošlu.
Všem dík.
Je to článek o kompresi dat na osmibitech, Commodore, Amigách a v DOSu - čili zhruba do konce 90. let
Ohledně Amigy bych měl tyto dotazy:
Jaké formáty neztrátové komprese se používaly na Amize 500 a dalších Amigách?
Pamatujete na program pro zvýšení velikosti HDD typu Stacker? Byl na Amigu?
Jaký typ komprese se používala v rámci instalačních programů pro hry/programy?
A fungovalo to samé jako v DOSu, že si člověk hru nainstalovanou na HDD jednoduše zazipoval a nahrál na diskety a tradá s ní ke kamarádovi?
Tak předem bych chtěl napsat, že Amiga byla na konci 80. let a téměř po celou první polovinu 90. let mnohem lepší než PC a mnohé problémy DOSu byly Amigistům k smíchu
Taky bych chtěl upozornit na to, že mezi českými a slovenskými uživateli Amig byl asi velký rozdíl ve vybavení na začátku, v polovině a na konci devadesátých let. Počítače Amiga se dají rozdělit na "profesionální" modely (A1000, A2000, A3000, A4000) a na "domácí" (A500, A600, A1200). A předpokládám, že zastoupení těch prvních bylo u nás velmi malé v porovnání s těmi druhými. Tisíce uživatelů u nás měli doma především A500 a později A600 nebo A1200. Způsob používání jednotlivých modelů se hodně lišil. U nás nejčastější model (asi tak do roku 1994 -- ale je to jen můj hrubý odhad) byla Amiga 500 a ta neměla v základu řadič HDD. Používání tohoto počítače tak spíše připomínaloosmibity a nebo, v případě hráčů, herní konzoli: Hra byla na disketě, ta se zasunula do mechaniky, počítač z diskety nabootoval, spustila se hra a ta si sama (často bez přispění operačního systému) četla data z diskety. Řadič HDD byl standardně až v pozdějších modelech A600 a A1200 (konec roku 1992). Způsob použití počítače se tak víc přiblížil tomu, na co jsme zvyklí teď: Systém startoval z HDD a práce se soubory byla mnohem rychlejší. Hry též mohly být na HDD. Ale ne všechny to umožňovaly, protože byly často programovány právě pro systémy, které měly jen disketovou jednotku. Samozřejmě čím déle byl HDD standardem, tím bylo více her, které s ním počítaly, nebo lépe řečeno -- nebránily se tomu být nainstalovány na HDD.
Ad otázka 1:
Na starých Amigách se velmi často používal komprimační program PowerPacker. Uměl komprimovat jak datové soubory, tak spustitelné programy. Jeho oblíbenost byla tak velká, že se stal svým způsobem standardem a rozbalování jeho formátu umělo mnoho programů. Existovaly i další podobné programy, často měly kompresi efektivnější a byly i rychlejší, namátkou Imploder, Titanics Cruncher, Stone Cracker, Crunch Mania. Bylo jich mnoho, viz. https://www.amiga-stuff.com/crunchers-download.html
Později, když většina uživatelů už měla HDD, se za standard pro archivaci dat ustálilo LHA, viz. https://en.wikipedia.org/wiki/LHA_(file_format). Ale uživatelé mohli používat i kompresní formáty známé z PC (gzip, bzip, arj, rar, lzx, ...), byť některé mohli třeba jen dekomprimovat.
Ad otázka 2:
Ano takový program existoval. A bylo jich víc. Operační systém Amigy umožňoval snadné transparentní přesměrování operací a tak vznikaly ovladače, které prováděly kompresi a dekompresi za běhu, např. EPU nebo XFH. Osobně si však už nevybavuju, že bych je já nebo někdo v mém okolí používal. Řekl bych, že asi nebyly příliš populární. Na Amize bylo vždy obvyklé mít spustitelné soubory zkomprimované (viz. předcházející otázka) a hry si kompresi svých dat obvykle řešily samy.
Používal někdo z vás něco takového? Jaké jste měli zkušenosti?
Ad otázka 3:
Asi by bylo vhodné předeslat, že instalace programů na Amize nikdy nebyl tak komplikovaný proces jako na PC. Pokud hra nebyla "natvrdo" naprogramována tak, že si četla data sama z diskety, což její instalaci jaksi už z principu znemožňovalo, tak stačilo soubory většinou jen nakopírovat do adresáře (složky) na hard-disku a bylo hotovo. Občas bylo ještě zapotřebí něco upravit v konfiguraci při spuštění, ale nebylo to nic složitého, co by nevyřešilo spouštění hry přes "baťák" (pokud mám použít terminologii z DOSu), kde se potřebné věci nastavily. Větší užitkové aplikace a hry ale přesto instalační programy obsahovaly. Amiga dokonce pro to měla standardní nástroj dodávaný přímo se systémem (od roku 1992 v OS2.1): Installer. Ten v sobě měl interpret skriptového jazyka a pokud musela být data kvůli omezenému místu na disketách (nebo později i CD) komprimována, mohl programátor použít ke kompresi a dekompresi jakýkoliv prostředek, například výše zmíněné LHA.
Ještě bych doplnil, že právě někdy od půlky devadesátých let se začaly masívně dělat "HDD instalátory" i těch her, které jely jen z disket. Byla to práce nadšenců (a tak trochu crackerů a hackerů), aby si lidé mohli dát své oblíbené hry na hard-disk a hrát je z něj (systémy JST nebo později velmi oblíbený WHDLoad).
Ad otázka 4:
Jistě. Jen s tím rozdílem, že se ke kamarádovi "trajdalo" přímo -- bez toho prvního kopírování, protože hry byly především v první polovině 90. let jen na disketách. Ale samozřejmě později s rozšířením HDD se hry "zcela legálně" distribuovaly zabalené na disketách. K tomu existovaly velmi elegantní programy jako například Diavolo Backup. Ale mohli jste se rozšoupnout ještě víc a použít třeba program VBS (Video Backup System) a data si uložit na VHS kazetu! Existoval i opačný proces, kdy jste si mohli chtít zálohovat diskety na HDD. K tomu se nejčastěji používalo DMS (Disk Masher System) a dodnes je to společně s formátem ADF v podstatě standard v zálohování Amiga disket.
Nejdřív připojuji původní dotaz. Má reakce je níže. Chtěl bych se vás na fóru zeptat, jaké jsou vaše zkušenosti a vzpomínky, jestli byste uměli cokoliv upřesnit, opravit, dodat a tak podobně. Sem s vašimi příspěvky! Já mu to pak přepošlu.
Všem dík.
Je to článek o kompresi dat na osmibitech, Commodore, Amigách a v DOSu - čili zhruba do konce 90. let
Ohledně Amigy bych měl tyto dotazy:
Jaké formáty neztrátové komprese se používaly na Amize 500 a dalších Amigách?
Pamatujete na program pro zvýšení velikosti HDD typu Stacker? Byl na Amigu?
Jaký typ komprese se používala v rámci instalačních programů pro hry/programy?
A fungovalo to samé jako v DOSu, že si člověk hru nainstalovanou na HDD jednoduše zazipoval a nahrál na diskety a tradá s ní ke kamarádovi?
Tak předem bych chtěl napsat, že Amiga byla na konci 80. let a téměř po celou první polovinu 90. let mnohem lepší než PC a mnohé problémy DOSu byly Amigistům k smíchu
Taky bych chtěl upozornit na to, že mezi českými a slovenskými uživateli Amig byl asi velký rozdíl ve vybavení na začátku, v polovině a na konci devadesátých let. Počítače Amiga se dají rozdělit na "profesionální" modely (A1000, A2000, A3000, A4000) a na "domácí" (A500, A600, A1200). A předpokládám, že zastoupení těch prvních bylo u nás velmi malé v porovnání s těmi druhými. Tisíce uživatelů u nás měli doma především A500 a později A600 nebo A1200. Způsob používání jednotlivých modelů se hodně lišil. U nás nejčastější model (asi tak do roku 1994 -- ale je to jen můj hrubý odhad) byla Amiga 500 a ta neměla v základu řadič HDD. Používání tohoto počítače tak spíše připomínalo
Ad otázka 1:
Na starých Amigách se velmi často používal komprimační program PowerPacker. Uměl komprimovat jak datové soubory, tak spustitelné programy. Jeho oblíbenost byla tak velká, že se stal svým způsobem standardem a rozbalování jeho formátu umělo mnoho programů. Existovaly i další podobné programy, často měly kompresi efektivnější a byly i rychlejší, namátkou Imploder, Titanics Cruncher, Stone Cracker, Crunch Mania. Bylo jich mnoho, viz. https://www.amiga-stuff.com/crunchers-download.html
Později, když většina uživatelů už měla HDD, se za standard pro archivaci dat ustálilo LHA, viz. https://en.wikipedia.org/wiki/LHA_(file_format). Ale uživatelé mohli používat i kompresní formáty známé z PC (gzip, bzip, arj, rar, lzx, ...), byť některé mohli třeba jen dekomprimovat.
Ad otázka 2:
Ano takový program existoval. A bylo jich víc. Operační systém Amigy umožňoval snadné transparentní přesměrování operací a tak vznikaly ovladače, které prováděly kompresi a dekompresi za běhu, např. EPU nebo XFH. Osobně si však už nevybavuju, že bych je já nebo někdo v mém okolí používal. Řekl bych, že asi nebyly příliš populární. Na Amize bylo vždy obvyklé mít spustitelné soubory zkomprimované (viz. předcházející otázka) a hry si kompresi svých dat obvykle řešily samy.
Používal někdo z vás něco takového? Jaké jste měli zkušenosti?
Ad otázka 3:
Asi by bylo vhodné předeslat, že instalace programů na Amize nikdy nebyl tak komplikovaný proces jako na PC. Pokud hra nebyla "natvrdo" naprogramována tak, že si četla data sama z diskety, což její instalaci jaksi už z principu znemožňovalo, tak stačilo soubory většinou jen nakopírovat do adresáře (složky) na hard-disku a bylo hotovo. Občas bylo ještě zapotřebí něco upravit v konfiguraci při spuštění, ale nebylo to nic složitého, co by nevyřešilo spouštění hry přes "baťák" (pokud mám použít terminologii z DOSu), kde se potřebné věci nastavily. Větší užitkové aplikace a hry ale přesto instalační programy obsahovaly. Amiga dokonce pro to měla standardní nástroj dodávaný přímo se systémem (od roku 1992 v OS2.1): Installer. Ten v sobě měl interpret skriptového jazyka a pokud musela být data kvůli omezenému místu na disketách (nebo později i CD) komprimována, mohl programátor použít ke kompresi a dekompresi jakýkoliv prostředek, například výše zmíněné LHA.
Ještě bych doplnil, že právě někdy od půlky devadesátých let se začaly masívně dělat "HDD instalátory" i těch her, které jely jen z disket. Byla to práce nadšenců (a tak trochu crackerů a hackerů), aby si lidé mohli dát své oblíbené hry na hard-disk a hrát je z něj (systémy JST nebo později velmi oblíbený WHDLoad).
Ad otázka 4:
Jistě. Jen s tím rozdílem, že se ke kamarádovi "trajdalo" přímo -- bez toho prvního kopírování, protože hry byly především v první polovině 90. let jen na disketách. Ale samozřejmě později s rozšířením HDD se hry "zcela legálně" distribuovaly zabalené na disketách. K tomu existovaly velmi elegantní programy jako například Diavolo Backup. Ale mohli jste se rozšoupnout ještě víc a použít třeba program VBS (Video Backup System) a data si uložit na VHS kazetu! Existoval i opačný proces, kdy jste si mohli chtít zálohovat diskety na HDD. K tomu se nejčastěji používalo DMS (Disk Masher System) a dodnes je to společně s formátem ADF v podstatě standard v zálohování Amiga disket.
. Jen taková zajímavost.
Komentovat