Asi se v článku nevyhnu nějakému tomu srovnávání s Frontierem, protože toho všichni znáte, i když Starglider 2 je víc podobný spíše zmiňované F.o.F.T. Mnohem více si tu totiž zalétáte na povrchu planet. O tom ale později. Začít bych asi měl tím, o co vlastně ve hrách jde.
Starglider - díl první - pojednával o invazi nepřátelských Egronských vojsk na planetu Novenii. Samotné slovo Starglider je název invazní flotily, kterou vede generál Herman Kruud, pilotující vlajkovou loď – Starglider One. Náš hrdina je Jaysan, pilot malého letounu, který jako dycky musí sám porazit celou flotilu, vyřídit Starglider One a zvrátit invazi. V praxi to vypadá tak, že poletujeme kolem Novenie, ničíme všechno co nám příjde do cesty a koukáme na to v jednoduché drátěné vektorové grafice, která ale nemá vyplněné plochy, takže to vypadá dost osmibitově. Co ale drží hru nad vodou je silný příběh a především výprava. Má povedenou hudbu (která svého času recenzenty u Amiga verze nadchla a vypichovali její kvalitu oproti původní ST verzi). To hlavní je ale balení krabičky, která na svou dobu vybočovala – obsahovala obrovský plakát a perfektně napsanou novelu, která byla čtivá. Jenomže samozřejmě tohle mohlo nadchnout recenzenty v časopisech, kteří měli originálky. Typickému hráči té doby – neboli pirátovi – se nic z toho do rukou nedostalo. No i tak to ale byla úspěšná hra a dokonce existovala jedna speciální, časově omezená verze, která byla vyvinutá pro britskou televizní obdobu Studia Kamarád a děti v ní soutěžily proti sobě. Dokonce se plánoval mincový automat (který se ale nakonec produkce nedočkal) a taky verze, která by měla vyplněné polygony. I z té sešlo, protože Argonaut software radši šetřil síly a vydal rovnou pokračování – Starglider 2.
Děj druhého dílu nás zavádí do času pár let po porážce invazních vojsk. Generál Kruud – dříve oslavovaný hrdina (nyní mrtvý) je u svých bývalých nadřízených v nemilosti, protože jeho invazní flotila zklamala. Opět perfektně napsaná novela od stejného renomovaného spisovatele, dodávaná společně se hrou, začíná v okamžiku, kdy na domovské planetě poražených agresorů probíhá emotivní ceremonie. Praetor, nový vládce Egronského impéria (sice poraženého, ale stále silného) pronáší řeč o tom, že Kruud byl zrádce, který zklamal důvěru a právě se pomocí trhaviny chystá demolice jeho sochy na jednom významném náměstí. Odpal trhaviny pomocí dálkového ovládání se ale nezdaří a šéf armádního týmu, který tento trapas způsobil, je rozvztekleným praetorem uvržen do žaláře. Tady může přemýšlet o cedulce, kterou později našel na nefunkčním dálkovém ovladači a na které stálo: „batteries not included“...
Novela je pro celou hru velice důležitá. Je v ní totiž popsána nejen celá background story, ale velmi netradičně je v ní převyprávěn CELÝ příběh hry, od začátku, kdy se schyluje k novému napadení Novenie, přes odhalení plánů agresorů, vyvinutí nového malého letounu (který bude opět pilotovat Jaysan), prvních letů až po ostré mise, shánění potřebných věcí po celé planetární soustavě, přepadávání plavidel nepřátelské armády, až po závěrečnou konfrontaci s bitevním křižníkem říše a zničení ultimátní zbraně neutronovou bombou. Hráč, který si novelu přečte, vlastně tak dopředu ví, jak bude hra probíhat, co má dělat i jak nakonec skončí. Je na něm, aby příběh dodržel a aby to tak skutečně bylo. Klidně tak můžu i prozradit vtipný konec, který je v novele uveden:
Praetor povolá jako poslední pomoc proti Jaysonovým útokům obrovský říšský křižník a spoléhá na jeho smrtící laserové baterie, které mají hlavního hrdinu vyřídit. Když je ale chce spustit, nic se nestane a ve vzkazu, který dostane - těsně než zemře - od zmiňovaného uvězněného armádního experta stojí známá hláška: „Batteries not included“. Paráda!
Tolik k příběhu, který nejenže je pěkně vymyšlený, ale je i fantasticky čtivý. V krásně ilustrované krabičce je kromě novely, manuálu k ovládání a samotné diskety tentokrát místo plakátu jiná zajímavá věc: audiokazeta s orchestrální nahrávkou hudby ze hry, kterou napsal Dave Lowe. Prostě chuťovka (vy když budete hru hrát tak nic z tohohle mít k dispozici nebudete, tak ať aspoň víte, o co jste přišli).
No a tak jsme se postupně dostali konečně k tomu, jak Starglider 2 vlastně vypadá. Vypadá pěkně. Rozhodně oproti prvnímu dílu. Vektorů je hodně a jsou konečně vyplněné, takže skrz objekty není vidět. Přibylo meziplanetární cestování, budete muset lítat po celé sluneční soustavě v honu za surovinami, které vedou k jedinému cíli: postavení neutronové bomby. Ta má sloužit na konci hry ke zničení mamutího cíle – plazmového projektoru, kterým po jeho dokončení Egroni budou chtít zlikvidovat život na naší domovské Novenii. Celá hra je závod s časem, postupně se vám vypisuje jak daleko stavba projektoru pokročila. Projektor se staví v sousední sluneční soustavě, která je nyní pod okupační nadvládou, ale nejde na něj zaútočit přímo. Hlídá ho defenzivní systém na sedmi měsících, který je třeba napřed zneškodnit. A na to potřebujeme zbraně, které musíme napřed sehnat. Vyvinou nám je obyvatelé okupované soustavy, ovšem musíme jim napřed dodat suroviny. A to je v podstatě nástin herní činnosti. V praxi to vypadá tak, že vidíme na obrazovce kokpit našeho letounu (jménem Icarus) a v jeho průzoru okolní prostředí. Létá se především nízko nad povrchem jednotlivých planet soustavy, který hýří detaily. Najdeme tu všemožné budovy, silové vedení, ale i stromy, skály, sopky a spoustu dalších objektů. Především je tu ale spousta různých vozidel obyvatel planety. A protože planeta je pod Egronskou správou, jsou tu i stroje okupantů, která útočí nejen na samotný Icarus, ale i na některé ostatní „účastníky provozu“. Ve finále z toho hráč má velmi intenzivní pocit probíhající války, což je skutečně pozoruhodné. Na nepřátele (ale kupodivu i na přátele) můžeme sami zaútočit, k dispozici máme celkem slušný arzenál. Doplnit si ho můžeme na některých planetách, kde se drží centra odporu, umístěná hluboko v podzemí. Cesty k nim vedou tunely, kterými je planetární kůra protkána. To je další velmi výrazný originální prvek. V několika z těchto center nám postaví speciální zbraně a také již zmiňovanou neutronovku.
V pátrání po surovinách budeme muset létat mezi planetami, kde narazíme na další zvláštní objekty. Především jsou to piráti, kteří jsou velmi dotěrní a nevynechají příležitost nás přepadnout. Naštěstí jsou jejich lodě poměrně slabé a tak se dravec často stává kořistí a zanechá nám obsah svého nákladového prostoru, se kterým můžeme čile obchodovat. Také potkáme různé zvláštní bytosti, jako jsou třeba mechanické velryby. A samozřejmě Egronské stíhače. Když nám dochází energie do štítů (a na blízku není planeta s podzemní opravnou), můžeme jí doplňovat několika originálními způsoby – třeba těžit z pásu asteroidů, čerpat z vulkánů sopek, nebo krást z planetárního energetického vedení či sluneční koróny. Když se ale Icarus přiblíží moc blízko ke slunci, velmi efektně se rozteče.
Celou dobu ale musíme myslet na to, že máme jenom omezený čas a práce na stavbě projektoru postupují. Tempo není nijak hektické, ale čas i tak ubíhá.
Kdybych srovnal Starglidera s nějakou jinou hrou, byla by to asi Federation of free traders, se kterou jsou si až nápadně podobné, i když ta se odehrává převážně jenom v kosmu. To je ale hra dnes už celkem neznámá, takže když srovnám Starglidera s Frontierem, tak technicky jsou na tom obě docela podobně. Frontier má určitě víc polygonů v grafice, ale i třeba víc hudby. Je to ale hra bez konce. Starglider 2 naproti tomu má konec pevně daný a hodně si užijete povrchy planet. Jenom musíte vědět co a jak.
Z toho co jsem napsal vám je asi jasné, že Starglider 2 není hra pro každého. První předpoklad je, že máte rádi hry typu Elite. A druhý předpoklad je, že máte a) původní novelu, nebo b) návod, jak hru hrát. Bez toho je to totiž prakticky nemožné, musela by být opravdu obrovská náhoda, kdybyste přišli na to, co máte zrovna dělat a i tak byste to pak nakonec nestihli v čase. Pokud ale něco z toho máte (samozřejmě se dá obojí najít na netu), pak máte skutečně výjimečnou hru, která baví a která je dnes neprávem téměř zapomenutá.
)
