Přestože kromě výše zmiňovaného počítače existovala verze i pro Spectrum a Amstrada, jenom ta C64ková to dotáhla až na status legendy. A to legendy až takové, že se o ní mluví dodnes jako o vrcholu C64kové střílečkové tvorby. Čím ta hra tak zaujala? Vždyť je to klasická tuctová raketka, která poletuje sem a tam podle schématu "znič všechno", ne? No jo, jenomže ono to tak docela není. Především hra je neskutečně svižná, raketka poletuje do všech směrů, má úžasnou animaci, stíny, pozadí budí dojem plastičnosti a krom typických nalétávajících "vln" nepřátel se dá ničit i povrch pod raketou. Story není důležitá, ale cíl každého levelu je zničit dostatek nepřátel a pozemních instalací a poté přistát na jediném nerozbombardovaném letišti. Pak následuje další level. A protože za celým dílem stál Andrew Braybrook a Steve Turner, neboli Graftgold, ze hry se stal hit. To bylo v roce 1986.
Následovalo několik různých neoficiálních "pokračování" a klonů, ale doba pokročila a v roce 1993 udeřil génius Braybrook znovu a to plnou silou. Aby taky ne, k dispozici měl o hodně namáklejší hardware, než před sedmi lety. Nová Amiga 1200 byl v té době skutečně výkonný kousek a proto je také nové Uridium 2 ohromující podívaná. Z celé hry zůstal pouze základní koncept - opět se proháníme raketou typu Manta nad nepřátelskými invazními loděmi a naším cílem je zničit jejich povrch jak nejvíc dokážeme, přičemž nám v cestě stojí všemožné pozemní instalace, do kterých to při neopatrném manévrování napálíme, a je po nás. Z povrchu po nás střílí kdeco, kanóny, tanky, homing rakety a krom toho nám po krku jdou opět klasické vlny nepřátel. Ty jsou tentokrát skutečně nápadité a dotěrné, všelijak manévrují, střílí kdečím, kladou nám do cesty miny a já nevím co ještě všechno. No ale abych se vrátil na začátek...
Hra na Amigu přišla na dvou disketách. Protože je to dílo Graftgoldu, má naprosto precizní programování - napřed se nabootuje z disku 1, natáhne si všechna potřebná data do paměti a pak chce disk 2. Po načtení z dvojky už se žádného obtěžujícího měnění disket nedočkáme, hra si tahá další data jen z disku 2. Během nahrávání hraje skvělá elektronická hudba od... ano, od Jasona Page, doprovázená parádními grafickými efekty. Nikde ani jedno hluché místečko, loadovací rutiny jsou naprosto vypíglované a budí v hráči nedočkavost už už si zahrát. Konečně je naloadováno, úvodní obrazovka s dech beroucími plazmovými efekty nám zlatým písmem vypisuje název hry. Ta si detekuje CPU naší Amigy a to je síla Graftgoldu, v tom byli vždycky jeho programátoři mistři. Hra je sice napsaná tak, aby fungovala na všech Amigách s 1mb paměti, ovšem pokud máme víc paměti, hra využije RAMdisk, kam si natahá všechno potřebné z disku 2 a pak už si nic dalšího neloaduje, což samozřejmě všechno pěkně urychlí. A pokud navíc máme AGA chipy, v Uridiu se objeví spousta báječných nových věcí. Především je tu nový mód Mayhem, který je pro opravdové střílečkové psychopaty. Umožňuje totiž hře využít maximum hardware a tak se na obrazovce objeví víc spritů, ale také víc samplů a zvukových efektů, víc grafických detailů a Manta je rychlejší. Ale i když nezvolíme mayhem mód, grafika dostane injekci. Pozná se to na detailech - z vypálených raket jde plamen a kouř, střely osvětlují okolí a podobně. Prostě úžasně vypiplaná záležitost.
Ostatní "normální" módy jsou ovšem neméně zajímavé a původní Uridium dovádějí až na hranici dokonalosti. Můžeme hrát klasickou hru pro jednoho hráče, ale také pro dva zároveň, kdy každý ovládá jednu Mantu. V tomto případě je jeden hráč leader a ovládá hru, neboli určuje kam se poletí, zatímco druhý je wingman a má omezené možnosti pohybu v rámci aktuálního výřezu obrazovky. Kdo z hráčů je během kola úspěšnější, stane se leaderem pro příští level. Také můžeme využít drona a v tom případě se do hry pro jednoho hráče přidá druhá Manta, která kopíruje pohyb té první. Ničit nepřátele nám pomůže 12 různých zbraní, včetně takových vychytávek jako jsou bomby, samonaváděcí rakety a torpéda.
Hlavní princip hry se oproti jedničce nijak nezměnil, propastný rozdíl je v ale provedení. Je to prostě neuvěřitelná grafická a zvuková orgie, padesátisnímkový scrolling, který je plynulý až oči přecházejí (a hlavně scrolluje do všech stran), výbuchy, masakr, ratata čuňata brouka! Dospodu obrazovky přibyl radar, který nám ukazuje blížící se nepřátele a pozemní překážky a který se dá opravdu skvěle využívat, jedna z nejnepříjemnějších věcí je tak rušička radaru, kterou potvoráci v pozdějších levelech hojně využívají. Každý level končí zničením pozemní instalace zevnitř - když se nám podaří rozmlátit dostatečný počet létajících, jezdicích i stojicích protivníků a všelikého okolního vybavení, najdeme přistávací plochu označenou šipkami, pilot Manty naběhne do reaktorové komory a zde vidíme energetické jádro, které je potřeba zničit. Jádro se brání, má k dispozici v každém levelu nové a silnější defenzivní mechanizmy a boj nebývá lehký. Pokud ho ale rozflákáme, odměnou nám je možnost nakrást nové zbraně, efektní výbuch celého invazního plavidla a postup do dalšího levelu. Krása.
Hiscore se ukládá na disk 2, ovšem nejen to. Hra je, jak už jsem napsal, neuvěřitelně precizně napsaná. Čili při příštím zahrání si pamatuje také naše přednastavené preference a také nám umožní začít v sadě levelů (čili flotile), kterých jsme posledně dosáhli.
Uridium 2 je zběsilá řežba pro skutečně drsné hráče, po úvodních lehkých levelech nastávají tvrdá kola, kde je potřeba opravdu přesné ovládání a výborný postřeh společně s dobrou volbou zbraní. Za to ovšem hráče odmění nepopsatelnou řemeslnou kvalitou. Samozřejmě, je to přece Graftgold.
. Kupodivu doopravdy. Bigfoot na tom dělá.
