Vzhledem k tomu, že:
a) jsem se zde na fóru registroval už notný čas zpět,
b) sem tam nějaký ten blábol do diskuze hodím,
c) mám zrovna náladu na psaní,
tak přišel čas o sobě sdělit hrstku smyšlených a na skutečnosti se nezakládajících informací.
S počítači jsem začal někdy kolem desátého roku věku, tedy krátce po rozdělení Československa. Prvními krůčky byly "motorky" na 386ce v práci jednoho z rodičů a krátký, leč zajímavý kurs výpočetní techniky v páté třídě na základní škole. Tam jsem se dozvěděl to nejdůležitější - tedy co je soubor, co adresář a kde se spouští Wolfenstein 3D.
Doma jsem tehdy měl pouhou čínskou kopii Atari 2600 (kdo neměl, ať hodí kamenem!) a posléze, resp. po dlouhém přemlouvání drahých rodičů, i první skutečný počítač, Amstrad CPC464. To už jsem, coby dítko bezesporu geniální, navštěvoval místní gymnázium, kde to sice šlo s mým prospěchem od desíti k pěti, zato jsem získal přístup do učeben výpočetní techniky. 486ky SX běžící 24/7 mne opět naučily mnohému, například mistrovskému zvládnutí SimCity a Castle of the Winds. A na těchto 486kách jsem se také poprvé vydával do hlubin internetu okukovat ženské mléčné vaky a rozmnožovací orgány.
Následoval ničím nezajímavý sled kompjůtrů, které jsem bez výjimky trápil až na samé hranice jejich možností. 486DX2/66MHz -> 386DX40 (486ku jsem laborováním odpravil) -> Pentium 120Mhz -> AthlonXP1800+ a pak už jsem tak nějak ztratil přehled.
Několik let jsem klidně setrval u PC a hledal, co mě vlastně baví. Až jsem na to konečně kápnul - staré hry, a to bez rozdílu platformy. Zde (řekněme kolem roku 2006) započala má sběratelská odysea. Začal jsem hromadit staré konzole, staré počítače, staré hry a tak vůbec. SEGA Mega Drive, C64, 386ka, 486ka, Gamegear, Gameboy - bez ladu a skladu, co mi přijde pod ruku, místo pro to vždycky najdu.
Zároveň s hromaděním šrotu jsem poctivě studoval prastaré svitky - SCORE, Excalibur a Level do roku 2000... Přečetl jsem si toho spoustu o hrách, konzolích, železe apod. A samozřejmě jsem natrefil na Amigu. Od první chvíle jsem věděl, že jí definitivně musím mít ve sbírce. Byla by ostuda, kdyby se tak nestalo. Žel, všichni víme, že koupě Amigy je poměrně nákladnou záležitostí a tak nezbývalo než vyčkávat na tu správnou chvíli...
...kterážto nastala v lednu roku 2010 a já si koupil slušně vypadající A600. Že to byla volba trochu nešťastná jsem poznal záhy. Čím více jsem si o problematice četl, tím více mi bylo jasné, že bych měl šestikouli prodat a sehnat do začátku A1200, jejíž vylepšování je mnohem snazší.
Jenže Sledge se nevzdává! Malá sexy A600 se mi prostě líbila ze všech nejvíc a tak to začalo - ROMka, CF karta, redukce, chipram, myš, monitor, scandoubler, turbokarta. Za ten rok a chlup od pořízení stroje do sepisování těchto řádků jsem do šestikoule vrazil pěkných pár tisíc. A víte co? Nelituji ani koruny!
Jak se to tak stává, Amiga mě chytla a kromě PC a konzole SEGA Mega Drive je to jediná mašina, kterou zapínám pravidelně. V podstatě denně. Se zájmem porovnávám ty samé hry ve verzích pro Amigu a pro PC, s oblibou si pouštím MODy, které mě bavily již na 486ce blahé paměti a fascinovaně odhaluji tajemná zákoutí pro mě stále ještě neznámé a nové platformy.
Pozor, reklama! Svou bohulibou zálibu ve starém železe, starých hrách a béčkovém braku poctivě dokumentuji na www.high-voltage.cz, kde spojuji svůj koníček se svým současným zaměstnáním, což je tvorba webů a věci s tím spojené.
A co bude dál? Kdo ví. Pokud bude místo, možná nějaká další Amiga, možná pár dalších konzolí. A jednou třeba ta hospoda spojená s muzeem, kde se stejně postižení budou scházet nad sklenkou zvětralého piva, vzpomínaje za zvuku modů a s nostalgickou slzou na krajíčku na zašlé časy. Takový Callahanův přesčasový bar trochu jinak. Hned, jak vyhraju v loterii, otevírám!
Tak. Konec. Snad jsem vás touto svojí stručnou slohovou prací neuspal či snad nerozhodil. A nyní zpět ke strojům!
Btw. ještě k přezdívce: byl jsem mlád a za každou cenu jsem chtěl vymyslet něco, co bude znít drsně. Takhle to dopadlo. A už mi to tak nějak zůstalo, smířil jsem se, jako se smířil Guybrush Threepwood. Ovšem toho Hewera raději odkládám, Sledge nezní tak pitomně
(Kdyby snad mocný admin shlédl z výšek na tyto řádky, tak přejmenování zde na fóru bych se nebránil
a) jsem se zde na fóru registroval už notný čas zpět,
b) sem tam nějaký ten blábol do diskuze hodím,
c) mám zrovna náladu na psaní,
tak přišel čas o sobě sdělit hrstku smyšlených a na skutečnosti se nezakládajících informací.
S počítači jsem začal někdy kolem desátého roku věku, tedy krátce po rozdělení Československa. Prvními krůčky byly "motorky" na 386ce v práci jednoho z rodičů a krátký, leč zajímavý kurs výpočetní techniky v páté třídě na základní škole. Tam jsem se dozvěděl to nejdůležitější - tedy co je soubor, co adresář a kde se spouští Wolfenstein 3D.
Doma jsem tehdy měl pouhou čínskou kopii Atari 2600 (kdo neměl, ať hodí kamenem!) a posléze, resp. po dlouhém přemlouvání drahých rodičů, i první skutečný počítač, Amstrad CPC464. To už jsem, coby dítko bezesporu geniální, navštěvoval místní gymnázium, kde to sice šlo s mým prospěchem od desíti k pěti, zato jsem získal přístup do učeben výpočetní techniky. 486ky SX běžící 24/7 mne opět naučily mnohému, například mistrovskému zvládnutí SimCity a Castle of the Winds. A na těchto 486kách jsem se také poprvé vydával do hlubin internetu okukovat ženské mléčné vaky a rozmnožovací orgány.
Následoval ničím nezajímavý sled kompjůtrů, které jsem bez výjimky trápil až na samé hranice jejich možností. 486DX2/66MHz -> 386DX40 (486ku jsem laborováním odpravil) -> Pentium 120Mhz -> AthlonXP1800+ a pak už jsem tak nějak ztratil přehled.
Několik let jsem klidně setrval u PC a hledal, co mě vlastně baví. Až jsem na to konečně kápnul - staré hry, a to bez rozdílu platformy. Zde (řekněme kolem roku 2006) započala má sběratelská odysea. Začal jsem hromadit staré konzole, staré počítače, staré hry a tak vůbec. SEGA Mega Drive, C64, 386ka, 486ka, Gamegear, Gameboy - bez ladu a skladu, co mi přijde pod ruku, místo pro to vždycky najdu.
Zároveň s hromaděním šrotu jsem poctivě studoval prastaré svitky - SCORE, Excalibur a Level do roku 2000... Přečetl jsem si toho spoustu o hrách, konzolích, železe apod. A samozřejmě jsem natrefil na Amigu. Od první chvíle jsem věděl, že jí definitivně musím mít ve sbírce. Byla by ostuda, kdyby se tak nestalo. Žel, všichni víme, že koupě Amigy je poměrně nákladnou záležitostí a tak nezbývalo než vyčkávat na tu správnou chvíli...
...kterážto nastala v lednu roku 2010 a já si koupil slušně vypadající A600. Že to byla volba trochu nešťastná jsem poznal záhy. Čím více jsem si o problematice četl, tím více mi bylo jasné, že bych měl šestikouli prodat a sehnat do začátku A1200, jejíž vylepšování je mnohem snazší.
Jenže Sledge se nevzdává! Malá sexy A600 se mi prostě líbila ze všech nejvíc a tak to začalo - ROMka, CF karta, redukce, chipram, myš, monitor, scandoubler, turbokarta. Za ten rok a chlup od pořízení stroje do sepisování těchto řádků jsem do šestikoule vrazil pěkných pár tisíc. A víte co? Nelituji ani koruny!
Jak se to tak stává, Amiga mě chytla a kromě PC a konzole SEGA Mega Drive je to jediná mašina, kterou zapínám pravidelně. V podstatě denně. Se zájmem porovnávám ty samé hry ve verzích pro Amigu a pro PC, s oblibou si pouštím MODy, které mě bavily již na 486ce blahé paměti a fascinovaně odhaluji tajemná zákoutí pro mě stále ještě neznámé a nové platformy.Pozor, reklama!
Svou bohulibou zálibu ve starém železe, starých hrách a béčkovém braku poctivě dokumentuji na www.high-voltage.cz, kde spojuji svůj koníček se svým současným zaměstnáním, což je tvorba webů a věci s tím spojené. A co bude dál? Kdo ví. Pokud bude místo, možná nějaká další Amiga, možná pár dalších konzolí. A jednou třeba ta hospoda spojená s muzeem, kde se stejně postižení budou scházet nad sklenkou zvětralého piva, vzpomínaje za zvuku modů a s nostalgickou slzou na krajíčku na zašlé časy. Takový Callahanův přesčasový bar trochu jinak. Hned, jak vyhraju v loterii, otevírám!
Tak. Konec. Snad jsem vás touto svojí stručnou slohovou prací neuspal či snad nerozhodil. A nyní zpět ke strojům!
Btw. ještě k přezdívce: byl jsem mlád a za každou cenu jsem chtěl vymyslet něco, co bude znít drsně. Takhle to dopadlo. A už mi to tak nějak zůstalo, smířil jsem se, jako se smířil Guybrush Threepwood. Ovšem toho Hewera raději odkládám, Sledge nezní tak pitomně
(Kdyby snad mocný admin shlédl z výšek na tyto řádky, tak přejmenování zde na fóru bych se nebránil
Komentovat