Tak já tedy zkusím také sepsat moje životní vzpomínky, asi budu postupně doplňovat, jak se mi nějaké věci v mysli do ujasní nebo třeba mně někdo i doplní.


Moje první setkání s počítačem, který jsem si mohl i osahat, bylo někdy v roce 1987 a byl to černý Didaktik Gama. Můj bratranec v té době dělal v Německu a tak si mohl pro nás tak drahou nepředstavitelnou věc pořídit. Myslím, že to byl snad i jediný počítač ve vsi. Ze začátku jsme chodili "pařit" k němu, ale časem jsem ho ukecal i na půjčování domů. Potom to teprve byly náročné víkendy a noční "šichty". Další setkání s počítačem následovalo na základní škole v roce 1988, kdy jsem se přihlásil na kroužek výpočetní techniky. Na škole měli dva krásné stroje PMD85 a tak jsem si také vyzkoušel dovádění s Karlem. No a když už jsem chodil na ten kroužek, bylo jasné, kam se budu nadále ubírat. A když se chci věnovat počítačům, tak to není možné abych doma žádný neměl. Tak se rodiče slitovali a pořídili mi Commodore C64 II a magnetofonem a krásnou černobílou televizi TESLA. A začala doba kopírování kazet s hrami, ještě že naši měli slušné "dvojče" z Tuzexu, to množilo kazety dobře i v rychlo-kopírování. Po přibližně roce jsem si zasloužil i disketovou mechaniku (éra vystřihování disket ). Začal jsem kupovat Excalibur a začal toužit po dalším stroji ... po Amize. V roce 1991 se mi podařilo udělat přijímačky na SPŠE v Plzni, obor informační technologie. Po cca roce na škole jsem doma sdělil, že s C64 už to nejde a potřebuji pořádný počítač. A tak v roce 1992 jsem jel s taťkou vybrat svojí spořitelní knížku. Po návratu domů jsem hned objednal svojí první Amigu 500 plus za krásných 14 990,- Kč. Už nevím přesně odkud, ale možná to byl Javosoft. Když přišla, naši o mně několik měsíců skoro nevěděli. Také jsem zjistil, že ČB televize není nic moc, tak byla potřeba monitoru. V Něměcku vycházel podstatně levněji, tak jsme se vydali na nákup. Cestou zpátky jsme věděli, že ho musíme zatajit, abychom neplatili CLO. Ale byli jsme hodně nervózní, když jsme se blížili k celnici. Naštěstí celníkům stačila odpověď "Vezeme pouze nějaké jídlo" a kufr ani nekontrolovali. Takže jsem měl krásný barevný monitor za 440 marek. Pak ještě přišlo nějaké rozšíření, nejdříve RAM na 2MB, pak řadič AlfaPower s dalšími 2MB. A když už byl řadič, chtělo to i disk. Sehnal jsem jeden levná v Praze od nějakého maníka, celých 540MB. Tak jsem vyrazil na výlet. Předání na Václaváku. V té době si také můj nejlepší kamarád koupil Amigu 1200. No to byl tedy stroj ... škoda, že jsme byly každý na jiné škole, tak jsem zase k němu chodil pařit o víkendech.
Někdy v roce 1994 jsem objevil v Plzni Klub mladých techniků s kroužkem Amiga. Každý týden jsem čekal na ten večer s Amigami a ostatními nadšenci. Tenkrát to vedl Pavel Kuncl. Byla tam spousta fajn lidí, ale s většinou už jsem se po odchodu ze školy (1995) neviděl. Ještě párkrát jsem tam zajel, ale nešlo to jezdit každý týden.
Na škole jsme se učili na TNS slušovice a také jsme měli jednu moderní učebnu s 6-ti stroji 286. Vzhledem k tomu, že intr jsem měl hned vedle školy, jsem zůstával často i po vyučování. S naším učitelem jsem zažil první práci na světové síti. Připojovalo jsme se modeme na ZČU a já začal brouzdat na BBS a prvním internetu. Když jsem odcházel ze školy, tak škola dostala nové super počítače = grafické stanice 486 s 16MB RAM !!!
Po škole přišla vojna, holky a pak i toho času na počítače bylo nějak méně. Nakonec jsem vše prodal. Někdy v roce 2005 mně začala Amiga opět chybět, tak jsem se k ní vrátil. Ještě jsem prožil jednu krizi, kdy nebylo moc peněz a ani času, tak přišlo opět loučení, prodej .... no netrvalo dlouho a opět se mi po ní stýskalo a zase se doma začali nějaké objevovat.
Tak uvidíme, jak se nám spolu bude nadále dařit. Je toho víc na vyprávění, ale to třeba někdy příště nebo na nějaké akci u pívka.