O: Vaše nejeuforičtější chvíle za Amigou

Jj, jen já si jel pro A600, natěšenější jsem nikdy nebyl.
A pak každý otevření krabičky nových disket plných kopírovaných her....

O: Vaše nejeuforičtější chvíle za Amigou

Moje nejeuforičtější chvíle s Amigou ještě nenastala, na druhou stranu si moc užívám čas strávený s ostatními Amigisty. Není divu... O rozbalování nové Amigy v roce 2013, kdy jsem si Amigu prvně pořídil, nemohla být ani řeč (Tischtschenko se nepočítá), na hry jsem levej (ale baví mě je hrát), v demech se moc nevyznám, programovat umím akorát v genetickém kódu... Ale vsadím se, že taková chvíle nastane až, například, přijedu na nějakou Amigáckou párty, vytáhnu počítač, zapnu ho a VŠECHNO bude fungovat jak má, hned napoprvé .

O: Vaše nejeuforičtější chvíle za Amigou

Na mě udělala Amiga první dojem ještě když jsem byl v Práglu na setkání KAPSA klubu, to jsem měl čersvého Sama Coupé, se kterým jsem zažil docela pěkné chvíle, ale potkal jsem tam i první amigisty, už si nevzpomenu koho, ale to není tak důležité jak to, že jsem se zamiloval do Amigy kterou tam kluci předváděli. Od té doby jsem šetřil až jsem našetřil a koupil asi za 12k černý dovoz z Germánie. Od té doby jsem měl Amigy 3, všechny 1200-ky, a teď jsem už pro nedostatek času pouhý obdivovatel a MorphOSák.

O: Vaše nejeuforičtější chvíle za Amigou

ohledne dem, zazitek skoro srovnatelny s dohranim Turricana 2 bylo jeste na vlastni Amce videt dema Jesus on E's a Desert Dream... (ale na dohrani Turricana 2 to prece jen nemelo, to byla vydrena euforka hranim dokonale hry, to se pocita)... v demech se ani nemusis vyznat, jako spis nemit smulu na to, ze te utlucou ta nudnejsi...

O: Vaše nejeuforičtější chvíle za Amigou

Pro mě jednoduché, tohle můžu pořád (y) <3 (začíná zhruba od 45 sekundy...)

O: Vaše nejeuforičtější chvíle za Amigou

Já teď asi budu za úplného blbce, ale moje nejeuforičtější chvíle chvíle byla poněkud bizarní, ve srovnání s vašimi historkami.

Naznačím situaci: brácha si koupil Amigu 500 někdy kolem roku 1990 a hráli jsme na ní spoustu her, no žel bohu jsem se tou dobou přestěhoval z Bratislavy do Vraného s rodiči a brácha zůstal na Slovensku. Na Amigu mi tedy zůstaly spíše vzpomínky. Jelikož jsme předtím měli Atari 800 XL/XE a u známých jsem vídal ZX a C64, byla to samozřejmě bombová mašina, ale zároveň jsem to bral "tak nějak logicky", že novější stroje budou mít lepší grafiku a budou prostě lepší.

Mezitím jsem se dostal k PC (tedy nikoliv doma) a tam byl ten vývoj hodně patrný. Bráchu jsme na Slovensko jezdívali celkem pravidelně navštěvovat a ještě kolem roku 1993, kdy jsem u něj na návštěvě mastil Street Fightera 2, mi přišlo, že Amiga pomalu ztrácí dech - hraní z disket VS komfortní hraní z harddisku na PC bylo prostě rozdílné z hlediska komfortu. To už teda měl Amigu 1200, (později psal do Rikiho právě Amiga sekci) ale jak vyšel Doom, můj zájem o Amigu skokově upadl.

V roce 1996 už brácha plně přešel na Playstation a zase jsem u něj na návštěvě mastil nejnovější (pochopitelně zwarezené) hry jako Tekken 2, v jeho pracovně. Vydržel jsem to celou noc z pátka na sobotu. No noc ze soboty na neděli byla kritická. Zjistil jsem, že pod hromadami papírů se vedle Playstation také nachází Amiga 1200 i s monitorem 1084S. Vzedmula se ve mně nostalgie a stroj jsem zapnul a začal jsem se pídit po nějakých disketách, jestli nejsou schované někde v krabici pod stolem...

Jenže tahle Amiga nebyla úplně stejná, jako ta, co jsem si pamatoval před lety. Měla samozřejmě harddisk, nabootovaly vytuněné Workbench a já začal valit bulvy. TOHLE že je Amiga? Ten stroj na diskety? To GUI mne totálně dostalo, ve škole jsme akorát instalovali Win95 přes zastaralé Win3.1 a já najednou koukal na nejkrásnější systém svého života. Protože bylo hluboko po půlnoci, nenapadlo mne ho budit, no diskety jsem žádné nenašel. Takže jsem se jal procházet obsah harddisku a měl tam krom velmi profesionálně vypadajících programů (nezapomenu na poslovenštěný editor Cygnus) i dost nainstalovaných her. Soccer Kid, Cannon Fodder, Budokan... byl to magický okamžik vidět Amigu na tomto profesionálním monitoru s tiše bzučícím harddiskem - srovnání s 386/486, co jsme měli na škole (doma jsem měl jenom dlouhodobě půjčeného Didaktika) to bylo prostě nebe a dudy. Hodně dělal teda ten grafickej tuning Workbench, měl tam nějaké newicons, nejsem si již jistý, ale úplně mne to očarovalo.

Ale pořád tomu něco chybělo. Chyběl tomu prostě Doom , na kterém jsem byl v oné době prostě závislý. A co se nestalo. Při postupném procházení adresářů jsem našel německou verzi hry Whale's Voyage 2, která má svou valnou část ve first person režimu, byť je více podobná Wolfensteinovi 3D, než Doomovi. Ale to mi stačilo. I když jsem zbla netušil, co po mně hra chtěla, až do sedmi do rána jsem se procházel po městě na vzdálených planetách a snil jsem, že bych jednou měl tuto hru doma (anebo toho Dooma, ale ten se v daný okamžik zdál méně dostupný ).

S velkou slávou mi pak brácha tuto Amigu prodal v roce 1998 a tím jsem se oficiálně stal hardcore Amigistou. Později jsem si ji opatřil harddiskem, turbínou a když jsem se seznámil s Kvinem a Offlerem / Proberem (resp. s jejich prací online), naskočil jsem do vlaku a v něm jedu dodnes.

To byl můj nejeuforičtější zážitek s Amigou - díky tomu okamžiku vděčím za to, čím jsem (a to teda nejen v oblasti Amigy).