Již nějakou dobu se na tomto fóru ochomýtám, prý jsem přispěl k jeho vzniku a někteří z Vás mi dodnes nemohou přijít na jméno, zatímco s jinými se přátelím. Říkám si tedy, že je na čase řádně se představit a některé věci dovysvětlit - už proto, že jsem si teď pořídil A600, a budu se tu proto vyskytovat častěji než doposud.

Jmenuji se Jan Š. a většina z vás mě zná pod přezdívkou Radegast, nakolik tu už roky nepoužívám a raději volím křestní jméno. Letos mi bude třicet let, tedy patřím ke generaci, která éru NEpc strojů už nezažila. Ne v letech, aby ji mohl aktivně prožít.

Sám jsem se k nim dostal tak, že jsme jako žáci základní školy chodívali kopírovat/vypalovat CD do dnes již neexistujícího PC bazaru na Leitnerově ulici, kde na nás tehdejší vedoucí Martin B. - velký to pro nás namyšlenec a buržuj - nestydatě bohatl. Tímto Martina zdravím a jelikož jsme (nyní) dobří přátelé, můžete nás oba zastihnout jako jednu výpravu na Resetkání.

Každopádně, zatímco buržuj na své TT030 počítal z nás žáčků brutálně vydřené peníze, já se přehraboval v polici napravo dole od jeho pultu (v nose vůni kombinující prach, sklepní vlhkost a laciné víno z lidové vinárny sdílejících chodbu), kde se válely výprodejové stroje typu Atari 65 XE nebo Amiga 500. A protože tento „bazarový odpad“ nestával mnoho, vždy jsem nějak uprosil rodiče, aby mi na něj přispěli. Všechen jej mám ostatně dodnes doma (vyjma Macintoshe SE, který mi omylem vyhodil děd), a to pečlivě zabalený na dobu, až mu budu moci věnovat čas, který si zaslouží.

Tehdy mi ale čas nechyběl, zato informace, jak s těmito stroji zacházet. A tak po chvíli na výstavce putovaly povětšinou do skříně. Kdybych například věděl, že k A500 je potřeba externí TV modulátor, mohl jsem se mezi Vámi vyskytovat mnohem, mnohem dříve (k bazarové sestavě nebyl přibalen). Ale takto jsem amigu považoval za rozbitou a vydal se raději s XE do 8-bit Atari klubu, který se ještě pořád scházel v Brně Lužánkách (snad poslední v republice) a kde mi ukázali, že existují i atari s pohodlnými 3.5“ disketami (ST/TT/Falcon). Což byl sakra velký rozdíl od magnetofonu, který pro mě představoval stejně přitažlivou „věc“, jako je ananas, kopr a aktivistický zubař dohromady.

Od té doby jsem takový atarista-retronadšenec s JoJo efektem. Tj. vždy se vrhnu do retra - snažím se ty stroje pochopit, učit se programovat (jako dítě jsem začínal na SGP Baltazar), dělat hudbu nebo pomáhat s akcemi - aby mě životní peripetie zase brzy odvlekly k problémům ve škole, práci nebo vztazích a já po pár letech začínal od začátku (aktuálně již po páté).

A tím se dostáváme k Amiga portálu. Doba jeho konce byla dobou, která se, alespoň z pohledu mého a pár dalších ataristů a amigistů mé generace, zdála tak-nějak mrtvá. Pročež se jako dobrý nápad jevilo oživit ji/dodat jí vášně trochou toho staronového meziplatformního hašteření. O kterém jsem netušil, že by jej někdo mohl brát skutečně vážně. Jenže zjevně bral. Takže jsem si o něco později četl Proberovo prohášení (které mě nepřestává mrzet), že právě já stojím za začátkem konce Amiga portálu.

Nedokáži říci, jestli jsem skutečně spustil onu řetězovou reakci, která portál zničila a dala vzniknout OldCompu a AmigaMortalu. A jestli je to (zpětně) dobře nebo špatně. Vím jen, že mě tu dodnes řada lidí nemá ráda a zvažuje každé mé slovo, nakolik jsme se na akcích už viděli mnohokrát*. Stejně jako vím a prohlašuji, že za tím tehdy skutečně nebyla zlá vůle, ale jen naivní představa, že se scéna trochu probudí - ať si o tom ctěný čtenář myslí, co uzná za vhodné.

Uběhly roky a o vánocích 2018 jsem na dotaz rodiny „Co chceš na vánoce?“ odpověděl „Amigu 600!“ A díky pomoci Jacka-3D, se kterým se už pár let přátelím, jsem ji i dostal.

Proč A600? Mě se amigy esteticky nijak zvlášť nelíbí - jejich designe na mne působí příliš PC a fádně. Ovšem s výjimkou (ZX) Amigy 600, která je roztomile krásná. A protože jsem teď u Jacka viděl A2000, tak mohu říci, že také s výjimkou Amigy 2000, která je natolik děsivá, až je hypnotizující - jen bych ji postavil na bok jako tower. Navíc se mi A600 vejde do bytu, kde je knih tolik, že drží pohromadě nábytek a ne naopak, což je nespornou výhodou.

Tedy se těším, jak ji mezi ně vmáčknu, vybavím a skrze ní poznám amiga svět blíže, než jen skrze hry a papírové parametry. Popravdě jediná platforma, které nefandím, je PC s Widlemi.

A právě na ní jsem roky fungoval (mimo retrosvět). Nejdříve na noteboocích z onoho bazaru, později na repasech z GigaCompu. Než jsem si s první výplatou zkompenzoval frustraci z dětství, že jsme na ty krásné-barevné-plastové iMacy a iBooky nikdy neměli (jako rodina i generace) a pořídil iBook G4 12“. Pak následoval MacBook, pak iMac G5, MacBook Pro 17, Mac Pro (mám slabost pro ty dvacetikilové stříbrné stroje - toto píši na jednom z nich) etc. Dnes je ze mne skalní, byť mateřskou firmou deptaný applista, který se platformy drží především proto, že mu z Widlí naskakuje kopřivka. Zatímco Apple se ho snaží „pouze“ zrujnovat.

S obecným pozdravem Jan, nickem Jen, dříve Radegast.

* = Přiznávám, že jsem při první výpravě na Reset čekal, že se mi někdo pokusí vyrazit zuby.



(Neb jsem také nadšenec do prolézání opuštěných budov a podzemí, podařil se mi v jedné, dnes již zbořené lokaci objev této historické vlajky. Dnes zaslouženě opečovávané v archivu u Jacka 3D - fotka je již z Resetu).