O: Noro

Opět zabrousím trošku do bacgroudnu příběhu. Někdy od května 99 jsem dělal v Plzni. Měl jsem tam kde bydlet a práci jsem našel asi ta za 10 minut pohovoru. Prostě no problémo.
Tak jsem se setkal a seznámil se současným radním na magistrátě v Plzni panem Rundem. Tehdy ovšem nebyl ještě aktivní v ODS, ale na šedém trhu s domácími elektrospotřebiči. Jako byla videa Panasonic z Německa z dobastleným českým zvukem a podobné luxusní kousky. Vozili fakt cokoliv. Inu ještě pořád to byla léta devadesátá.
ABBY v té době, bydlel taky v Plzni a dělal v Panasonicu, to byla ta fabrika kde se pleskali televize, co po obkroužení půlky zeměkoule, jsem já prodal nějakému Plzeňskému mlamojovi co chtěl čumět na hokej na úhlopříčce 55 cm. ABBY tehdy měl malou bokovku a tou byla výroba filtrů na odblokování HBO na kabelovce. Dával je bratru za 300 Kč a nebyl to pro všechny zapojené špatný šolich. Prodalo se toho mraky.
Jezdil tenkrát zánovní Škodou 120l modré barvy, předělanou na LPG a nádrží umně skrytou tak, že tehdy moderní kradení benzínu nebylo proveditelné.
To byla ještě ta lepší varianta, protože druhá nápad se kterým ABBY přišel bylo, namazání šroubu na nádrži a jeho okolí nějakým výkonným okysličovadlem. Blbec co by si přišel pro levný benzín by nejspíš přišel také k levným popáleninám 3 stupně a kdo ví jestli by ho ze silnice vůbec, vydrhli.
Aby jste tomu rozuměli, ABBY měl hned několik koníčků, jedním z nich byla Amiga, druhým byl vývoj v Panasonicu (kde pracoval a zásoboval nás vtipnými historkami - jako ta o tom jestli by chladiče mohli být bez žebrování, protože logistice se nezdálo, že v kamionech vozí vzduch). Jeho neposledním koníčkem byla chemie.
A právě v ten památný silvestr 99//00 který pokládám za nejdelší a nejlepší mejdan života (začali jsme 25. prosince a skončili 2. ledna) mu zajistil přezdívku nebo spíš funkci "Klanový pyrotechnik".
Už od silvestra 98 jsme měli velice vřelé vztahy s panem Krupičkou, který tehdy vyzbrojen slivovicí jezdil a prodával pyrotechnické hračky přímo v Plzni. Pochopitelně pokud jste si s ním dali jeden dva panáčky, poklábosili a nebyly z chudých davů běžných zákazníků. Dostali jste klidně i něco podpultového. Tak jsme přišli k dělobuchům co dokázali rozpárat lešenářskou trubku (chudák most v Tachově) a nejen to.
ABBY pak sám byl zkušeným vařičem. Nikoliv pervitinu, ale TNT. Dodnes nevím jestli jeho matka učitelka na prvním stupni tušila, že jejich přízemní byt se občas změnil na chemickou laboratoř, plnou kádinek, kyseliny sýrové, dusičné a plynový sporák posloužil jako zdroj tepla při výrobě tohohle domácího zdroje zábavy. Při jistém experimentu vznikl kráter o průměru několika metrů, následně pak střežený policí.
Ovšem z pět k silvestru.
Už 25. slovo dalo slovo, auto bylo naloženo Amigami, zesilovači, reprosoustavou. V druhém kole pak dámami, kdy jsme se postupně přesunuli do ML do bytu mích rodičů. Cestou jsme se pokusili nabalit i u cesty stojící slečny, ale Škodka plná lehce máznutých lidí jim prostě nepřišla lukraitvní.
To nám nevadilo byla to spíš recese.
Následující sled událostí je mírně zamlžený a zkreslený. Co v něm ovšem trčí jako bolavý palec, je ráno 30. prosince. kdy ABBY u nás doma připravoval střelný prach v hmoždíři a nad plynovým sporákem. Důvodem bylo přesvědčení, že nejsme dostatečně zásobeni na večer 31.
To ovšem nebyla pravda. Jen z nějakého důvodu ABBY došel k tomu, že dělobuchy jsou z výroby poddimenzované a je třeba je jednak zpevnit (izolačkou) a jednak napěchovat (střelným prachem), také předvedl inovativní odpalovač pet lahví (petka+trošku benzínu+elektřina). Vytasil se také s asi 5 kilovou krabicí střelného prachu. TNT jsme nechali doma, protože to i nám tenkrát přišlo moc.
Sídliště zůstalo stát.

Už kolem 10 hodiny jela Amiga na plné koule, zesilovač taky a Bizzare Arts dokazovali že Zimbabwe je prostě nadčasové demo. Shaft 7 následoval.
Okolo 10 večer v situaci, kdy jsme byly tak nějak na šrot. dorazil soused od spoda a jal se na mě křičet mezi dveřmi:
"Čo to tu vystrájate, však mi neslyšíme našu televiziu!"
Ujistil jsem ho, že ani mi neslyšíme jejich televizi a je nám to jedno. Něco se pokusil namítat, ale stejně jsem mu nerozuměl. V tu chvíli jsem byl ve stavu kdy jsem občas nerozuměl vlastním myšlenkám.
Abby zakopl a přetrhnul RGB -> SCART kabel, tak vytáhl pájku a začal ho zpravovat.
Tehdy moje Amiga přišla k úrazu a na RGB schází synchronizace na červené složce.
Protože soused nás všechny značně rozladil, ABBY přišel se sofistikovaným plánem odvety. Nejprve metrem změřil jak daleko je to přesně k jeho oknu a pak na patřičně dlouhé provázky začal uvazovat dělobuchy tak aby k jejich explozi došlo přesně za oknem.
Jestli soused zvonil znovu nevím, protože jsme ze Shaftu 7 a State of the ART přešli na music disky od Da Jormas.
Půlnoc nás pak zastihla, se skladbou Awakening

Když se na sídlišti nahromadili rádoby raketoví střelci, vpadli jsme mezi ně. Já, ABBY, VET, Wendyz, Mick a VLK jednak se sérií PET odpalovačů a následně pětikilovkou střelného prachu.
Ohnivý sloup o výšce nějakých 6 nebo 7 metrů naprosto zastínil všechny kolem, zvlášť když hořel dobře půl minuty.
I když to mohlo vypadat jako zlatý hřeb večera, nebylo to vše.
Slovo dalo slovo a vyrazili jsme do města. V tu dobu se dalo jít pěšky nebo taxíkem. Šlo se pěšky, co čert nechtěl na první zastávce co nám přišla do cesty jsme narazili na Trolejbus řízený Petrem Matějkou (jo ten borec s Amigou 500+ co mi nahrával hudbu z Lotusu II). Chvíli kladl odpor, chvíli se bránil... ale nejspíš pod vlivem okamžiku, nátlaku a holek co na něj dělali oči. jsme otočili trolejbus (jo otočili trolejbus) a jelo se na druhou stranu... tady už si nejsem ničím moc jistý a vlastně nevím kam přesně jsme až dojeli.
1. ledna se mi ztrácí a 2. jsme to pomalu rozpustili a vyrazili zase zpět do Plzně.
Hrdě vstříct akcím roku 2000. Novému miléniu a poslednímu roku 20. století.

O: Noro

Hele, kdo je ta VET? To je nějaká ex-Amigistka, nebo ex nějakého Amigisty? Stala se z ní veterinářka? Bylo někdy víc Amigistek? Byly i hezké, nebo spíš jen chytré?

O: Noro

to jsou ale hrozný žvásty

Noro

Je to samozrejme jen stouralska pripominka, ale nove stoleti, pripadne tisicileti, zacina az rokem 1, tedy 2001, ne 2000, coz se ale vubec nikomu nehodi.

Doufam, ze mas v zasobe jeste hodne dilu, bavi me to.

O: Noro

Uvidíme až se Noro probere z tripu, ale je to hodně čitelné, taky se mi to líbí.

O: Noro

Ale dyť von to tam v poslední větě má správně, vstříc roku 2000, polsednímu roku 20. století.

O: Noro

Hele asi jo, je to tak napinave, ze se v tom trochu ztracim

O: Noro

VEraTomankova jestli EX Amigistka to nevím ale moje EX určitě . Jinak jsem znal Amigistek vícero. Z Karlových Varů například Katka Hradílková její manžel tuším Mirek Hradílek. Byly fajn. Katka psala docela dost zajímavé a originální povídky. Mám jednu její patrně dost unikátní knížku. Jinak VETky otec má pokud o ní nepřišel doma Amigu 1000 a dělal na Amize MIDI muziku.
VET byla ten expert co dotáhl na 020 s 4 MB fast Dooma do konce první Episody v tom mini okénku (já jsem tenkrát přesvědčil Dooma že má na téhle konfiguraci fungovat. Viz. asi CADA.

O: Noro

Možná to bude znít divně, ale roky následující byla právě tou novou vlnou, něco podobného se teď nese na vlně RETRA kdy staré počítače jdou zase do módy stejně jako Pixel Art a podobně.
Abych citoval: "Mládí se vrací lorde Richarde...."
Myslím, že v našich životech je to něco jako periody i když se zdá, že amplituda se prodlužuje.

V roce 2000 krom jiného proběhla Prase Párty, ty mimochodem probíhali už dávno před tímhle rokem, ale nejdřív jako spíš neorganizované akce u Rotačáka v Rotačákovně, pod odborným dozorem paní Rotačákové .
Kdy Šlacha v podstatě jen hostoval. Na jedné z takových akcí jsme například vydráždily VLKa tak, že i ze spaní reagoval na větu: "Vosolto..."
Obecně cesty na Prase Párty byly vždy dobrodružné.
První společná cesta vlakem skončila uplácením průvodčího, další pak nekonečnou smyčkou v Děčíně nebo blouděním jakou si menšinovou čtvrtí zatímco VLK řídil a brebentil něco o tom, že se musíme dostat do Benešova dřív než se setmí úplně.
To byla tenkrát poslední akce, která se konala v Rotačákovně. Tehdy na ní vzniklo Prase Párty Demo. Byla to čtvrtá akce, ale přejmenovali jsme jí na pátou, to aby měla hezkou zkratku PPV .

Jak se cestovalo na tuhle akci si přečtěte přímo v tom demu. Jen pro zajímavost a sestavu: GFX: Vichříce, VET, NORO, Šlacha, Rotačák. CODE: Rotačák. Music: NORO.
Každopádně v roce 2000 byla taky Apocalipsa, kde jsme se s Fidem solidně nakypřili a já koupil od YAho /ABORT jeho PPC Turbinu. Asi o půl roku jsem sehnal zdroj na 64 Megové SIMMy což byla pecka Amiga 1200 040/603e a 128Mb RAM neznala problém. Disky nastavené buffry někam kolem 2 Mb takže většinu knihoven systém otevřel jednou a pak je tahal už jen z RAM. Což byl fakt mazec, PPSHOW, nastavené jako rezidentní a podobné libůstky. Nádhera.
Jinak na Videu z Apocalypse 2000 je vidět i můj proslavený Temelín (AT zdroj olbřímích rozměrů a podivného tvaru obecně - Abby mi ho pomáhal upravit pro Amigu).



Má za to, že ten rok tam byly i ti naprosto ožralí poláci co chlastali tu podivnou citronovou vodku (vypadala, smrděla a chutnala jako JAR - jen lahev byla skleněná designovaná jako vodka). Na videu je taky borec s obří zmrzlinou, toho jsem potkal za moc roků na výstavě koček. Srandovní bylo, že jsme hned věděli, že patříme k sobě. Amiga RULEZ! (Mimochodem tahle hláška pochází z dema Technological death, které jsem viděl prvně na Amize 500, kde mi ho na Resetkání v roce 95, pouštěl Black Sir.

Tohle skákání v čase pro změnu nechám a přehoupneme se do roku 2001 i ten rok byla Apocalypsa 2001 a ta nová vlna pomalu začínala upadat. Jak už to tak bývá, začalo se to tak nějak ředit a postupem času se do Amiga akcí zapojili i Chcíplíčka.
Je třeba uznat že Windoze 2000 pokládám za jedinou použitelnou variantu.
Jenže co čert nechtěl v roce 2002 se na světě objevila Artway a tehdy Tachov pochopil jakou udělal chybu (že postavil sportovní halu).
Zatímco ročník 2002 byl takové zahřívací kolo. Ročník 2003 nabral obrátky skutečně neskutečné. Creazy kompo v jízdě na stolech (až pak jsme si všimli cedulky zakazují stěhování nábytku), nebo hra na schovávanou, kdy MarK překonal zeď a ukryl se v Bufetu, zatímco kdosi prostě zmizel do kanalizace (fakt už nevím kdo to tenkrát byl). Byly předzvěstí co bude následovat. Tehdejší návštěva baru Kiwi, která se zvrhla v bohapusté pití Berenzenů (až jim úplně došel) takříkajíc utužila přátelství a mladší seceneři pochopili, že to není jen do půlnoci bastlit demo, ale taky to prostě musí být sranda.
Zatímco Artway 2004 po sobě zanechala jen minimální zářez, krom toho že Creazy compo se přesunulo rovnou do baru Kiwi (asi bych se tímhle měl omluvit všem místním, že se stali jeho obětí, ale už je to promlčená tak na to dlabu). Následující ročník tomu nasadil padesátikorunu.
Celá akce totiž dospěla k tomu, že jsme se zbavili Jívi (nebili Calibráka).
Znal ho kde kdo, jezdil na všechny možné akce, a prakticky jakoukoliv konverzaci začal tím, že má perfektně zkalibrovaný AHI výstup, pak hned začal pouštět dema a všem ukazovat obrázky, které má zmenšené do 800x480 a má z nich udělaný super výběr.
"Jo a nechceš si koupit CDčko na kterém to mám vypálené?" Vzhledem k tomu, že s tímhle objížděl skoro všechny akce od MALEsu až po Artway... nám ostatním s tím tak nějak pil krev.
Artway 2005 měla udělat tečku za Jívou a jeho ekonomicky nezajímavou nabídkou.
Následující vyprávění je kompilát několika čístí a pohledů několika lidí.
Jako obvykle jsme vyrazili na pivo do šrumu velkoměsta Tachova, ovšem obě otevřené hospody vyšší kategorie neposkytli žádnou zábavu a čtyřka, která se líbila Tomsoftovi nás zase tak nějak nezaujala.
Takže já a ještě menší skupinka jsme se vrátili do sálu a zalehli jsme.
Jenže mezitím, skupinka s Waynem, Tomsoftem, Šlachou a ještě někým. Potkala policejní hlídku, která se krom jednoho zcela nevinného policisty, skládala i z Waynovo spolužáka. Tomsoft před nimi utekl, v jakémsi paranoidním záchvatu (jdou po něm jdou). Zbytek se ovšem nechal policejní hlídkou transportovat na party place, no a protože Tachov pro policii neskýtá dostatečné vyžitím, neb Tachov není Praha a největší zločin, který potkáte ve 2 ráno je rušení nočního klidu, slovo dalo slovo a na párty vtrhla SW policie.
Já jsem tou dobou pracoval ve znalecké kanceláři a s kryminálkou jsem dělal například i domovní prohlídky u skutečných pirátů co jeli ve velkém. Tak jsem je odmávl s tím, že jasně kluci, SW policie dorazila, dáte si pivo?
Když už to vypadalo, že je ukecáme na pivo, vysílačka zahlásila ono rušení nočního klidu a borci to zabalili a odfrčeli potírat zločin.
To bylo někdy kolem půl páté ráno. Z okna v raním šeru jsme viděli jak se v autě napřímil Jíva (nespal v hale, ale v autě). Zjevně celou dobu pozoroval policejní vůz a snažil se vypadat nenápadně.
Přilítnul do haly a co jakože se to stalo.
Wayna nenapadlo nic lepšího než prohlásit, že to byla SW policie a hledali někoho kdo tam prodává CDčka s věcma stáhnutýma z Aminetu.
Jíva zbledl, zmodral. Zmizel někam směrem k hajzlům, vrátil se asi za 5 minut, řekl nám čau a zmizel. Ani jsme mu nestihli říct, že to byl fór.
Jeho poslední slova byla: "Já jsem chtěl jet takhle brzo, tak čau kluci!"
Od té doby jsem ho neviděl (ani nikdo jiný ho neviděl) a pokud nezemřel, patrně kalibruje AHI výstup do dnes.

To beer continued...

O: Noro

Jíva zbledl, zmodral. )

O: Noro

Z APC2k jsme tě s tím krámem vezli na nádraží, tuším Respektive mLha, ten měl vůz.
Na tom videu(např.2:50) jsem se taky našel, a řekl bych že jsem i něco na váze ubral teda

O: Noro

@Noro - nemas tucha kde Troda sedi?

Nemam predstavu jake to je navstivit nekoho v krimu, ale byl bys idealni kandidat na novy porad "S mikrofonem za hokejem, teda za Amigou"

O: Noro

Dostat se do kriminálu (na návštěvu) není až tak snadný. Je potřeba se dopředu nahlásit a pokud jsi blízký rodinný příslušník tak dostaneš termín. Tedy doporučuji mu nejdříve napsat dopis s tím, jak se věci mají. Na samotný vizitaci, to taky není ideální, protože musíš projít prohlídkou a s ničím neschválením tě tam nepusí.

O: Noro

Nemám tucha a myslím že nesedí... teď aktuálně.

O: Noro

Apocalipsa 2000 tam jsem byl s Abbym takže jsem jel určitě s ním.
S YAem jsme se na APC tak strašlivě setnuli. Naprosto šíleně.
To byl jeden z mích nejvíc opileckých dramat. Protože nedaleká hospoda asi 10 minut pěšky, zavírala asi ve tři a tak jsme tam šli ještě pokračovat. Dal jsem dva kousky a já šel upadnout do kompaktu.
Jenže jsem nemohl najít tu bránu přes, kterou jsme lezli zpět. Byla na blbé straně a já ten blok obešel vždycky na půl asi pětkrát. Pak jsem to chtěl zabalit u jedné lampy a někoho potkal a ti lidé mi poradili a já našel hospodu na radosti.
YAho jsem pak ráno viděl jak má sedřenej ksicht a na dotaz co se stalo mi to popsal nějak takhle:
"Lezl jsem přes tu bránu byl jsem dole, ale nějak jsem nahoře nechal nohy!"