S Předsedou jsme se domluvili, že mě ve čtvrtek v půl deváté ráno vyzvedne doma (bydlíme kousek od sebe) a společně vyrazíme na letiště, kde se spojíme s třetím členem výpravy – Červem. V 9:50 jsme dorazili busem na letiště, kde nás už čekal trochu rozmrzelý Červ, nechali jsme ho tam přes půl hodiny čekat, ale nakonec to dal.
Plán byl jet nalehko, bez dalších zavazadel, měli jsme každý jen jedno příruční a v něm nejdůležitější věci: amiga triko, zvonkopad a pár nezbytností. Já se ještě rozhodl vyvětrat miniprase, které vozím na Prase.
Odbavení proběhlo v pohodě, měli problém s mojí powerbankou, ale nakonec to vše prošlo ok.
Je 11:45 a my s cca 10minutovým zpožděním odlítáme směr Dublin, letadlo je zcela zaplněno.
Přistáváme v cca 13:15 místního času (je zde o hodinu méně než u nás), rychle se něčím zacpeme a řešíme jak se dostat do destinace naší akce, městečka Athlone. Po dohodě volíme autobus, říkám si, aspoň nasajeme místní kulturu.
Cesta trvala něco pod dvě hodiny a byla trochu úmorná, vedro a jeden přivandrovalec z Polska (neuvěřitelně vypatlaný křupan) neustále hodně nahlas telefonoval a asi stotisíckrát na celý autobus křičel (do telefonu) kurva. Používal to jako takový ten zaplevelovací tón hmm, který většina z nás nechtěně nevědomky vydává z hrdla. Hrůza.
Po výstupu z busu byl Předseda osloven neznámým člověkem, zda náhodou nemá něco společného s amigou. Předseda měl totiž na hlavě kšiltovku s logem Commodore. Tak jsme se seznámili s Balászem (kterého jsme rychle přejmenovali na Blažeje), Maďarem, který žije v Londýně a který se vydal a amiga akci do Athlone. Trochu jsme pokecali a domluvili se na večer na pivko jedné místní restauraci.
Následně jsme se ubytovali. Nic, co by stálo za zmínku, snad jen, že tam byl na místě Netflix a velmi rychlý internet. Po rychlém vybalení věcí jsme vyrazili vstříc Ahlonským hospodám, zaujal nás bar Dark Horse, kde jsme strávili večer nad výborným místním pivem a pokecem s Blažejem.
V pátek ráno jsme se byli projít po Athlone, viz fotky. Je to malé městečko s něco málo přes 20k obyvatel, viděli jsme údajně nejstarší hospodu na světě Sean‘s bar, (je prý z 10. století), historický most, hrad a pár místních pamětihodností, vše se dalo v klidu projít za hodinu.
Po prohlídce města jsme dorazili na místo konání akce do hotelu Sheraton. Chvíli po 13. hodině dorazili první účastníci a VIP hosté, začali se usazovat a kecat s ostatními. Pátek byl bez programu, nic moc zásadního se nedělo, kdo chtěl kecat kecal, kdo chtěl ladit amigu, ladil amigu. Kromě zmíněného se nic zásadního nedělo. Večer jsme šli na společnou večeři a pak zpět do Sheratonu, kde jsme byli cca do 0:30.
V sobotu probíhal hlavní program – workshopy. Arexx jsem nestihl, ale byl jsem na Lightwave a Pixelartu, byly to spíše základy, ale výborné bylo, že si ony základy mohl každý vyzkoušet a když mu něco nešlo nebo měl otázky, mohl se zeptat přednášejícího. Workshopů bylo víc (tvorba hudby, renderovací farma na Rasberry), přednášky Davida Pleasance, Dana Wooda, Daveho Haynieho a dalších. Je to dost nepopsatelné, protože všichni jsou výborní vypravěči, snad něco bude na Youtube nebo na Twitchi.
V sobotu ráno nás odchytil John z Amigos a udělali jsme podcast o amize ve východní Evropě. Byli jsme tam vlastně hodně za exoty, všichni se divili, kdo jsme, kde jsme se tam vzali a jaká byla historie uživatelů amigy v Československu. John moc nemohl pochopit, že se začátkem devadesátek většina amig dovážela z Německa a Rakouska a že naprostá většina softu byla pirátěná, že u nás, přestože jsme byli ochotní utratit násobky průměrných platů, nebyla žádná distribuční síť. Ta síť začala až někdy později po roce 1992. Připodobnil jsem jim to k úmyslu distribuovat IT technologie v Afganistánu.
Protože jsme byli za exoty, proběhlo dále několik neformálních rozhovorů s Davidem Pleasencem, Davem Hayniem, Pixel Vixen, Danem Woodem, Mikem Battilanem, Trevorem Dickinsonem a dalšími. Ptal jsem se Davida Pleasance, který byl mj. hlavním obchodníkem Commodoru pro Evropu, proč se u nás začátkem devadesátek amigy nedaly koupit, a on odpověděl, že sice v Československu několikrát obchodně byl, ale že náš trh byl tak malý, že se jim nepodařilo domluvit prodejní partnery. To se jim povedlo až po roce 1992.
Kromě přednášek a workshopů proběhlo několik herních komp. Soutěžilo se v Sensible World of Soccer, Speedballu, Stunt Car Raceru a Dodgy Rocks (nová hra chvíli před akcí napsaná Robem Cranlyem). Atmosféra byla velmi napínavá a soutěživá, sám jsem se účastnil v Stunt Car Racer compo a po velkém napínání se mi podařilo získat první místo (účastníků bylo 12).
Červ dohrál SWIV a Gods na svém zvonkopadu, nikdo samozřejmě naprosto nechápal.
Oficiální sobotní program skončil před 20. hodinou, pak se většina lidí přesunula do hospody, kde probíhal další neformální pokec.
Závěr:
Mám zkušenosti s RESETkáním, Bytefestem, Atariádou, Prase párty, Revisionem, akcí v Glasgow a několika dalšími. Místní akce byla trochu jiná. Byla na můj vkus příliš nóbl, konala se v hotelu Sheraton, vše bylo takové dost navoněné, k pousmání bylo, jak místní lobby boy na zlatém vozíku vezl crt monitory a nějaké amigy. Bylo to vlastně moc hezké, jenom si říkám, že by účastníci asi koukali, pokud by přijeli třeba do papíren ve Vraném, do Brna nebo Benešova nad Ploučnicí. Prostě to máme víc underground, ale to neva, ba naopak. V Athlone se potkaly celebrity a lidi, kteří udávají amize směr.
Jak to viděl Předseda
Nebudu psát nějaké sáhodlouhé litanie, shrnu to v pár odstavcích.
Akce byla celkem velká, bylo tam hodně přes sto účastníků. Co se týká zajištění a přípravy, bylo to trochu rozpačité – první den byl vlastně nijaký, nedělo se vůbec nic a organizace vázla. Nejvíc mě vytáčelo, že ačkoli měl hotel parádní zázemí, organizátoři si ho pořádně nepohlídali a vlastně nevěděli co s ním. Takže se stalo, že ve velkém sále jely 4 projektory, ale nic se na ně v podstatě nepromítalo a navíc tam nezněl žádný zvuk. Fail jako prase. Na podobné akci očekávám, že to bude KURVA DUNĚT. Celkově musím říct, že první den byl tak moc rozpačitý, že jsem si až chvílemi říkal, jestli to stálo za to. Organizační kiks s večeří to jenom podtrhl.
Druhý den byl ale o moc moc lepší. Proběhly herní kompa a workshopy a hlavně jsme se zakecali se spoustou úžasných a zajímavých lidí, ať už z minulosti, nebo současnosti Amigácké scény. DaMi se stal šampiónem ve Stunt Car Raceru, jestli ne světovým, tak aspoň irským. I když - to jsme tak nějak čekali, proto jsme mu taky s Červem předem řekli, že jestli nevyhraje, dostane kopačku do kulí.
Vyhrál.
Celkově vzato: v Irsku mají vynikající whisky a překvapivě i slušné pivo. Lidé co byli na akci, byli přátelští a komunikativní. Krom Evropy jsme potkali i Amigisty třeba ze Států. Dostali jsme nějaké ty podpisy a fotky od celebrit, nakoupili suvenýry a neodnesli si moc nějakých nových poznatků. Jestli bych se zúčastnil znovu? Po pravdě nevím, ale pro jednou to bylo určitě fajn.
Ahoj,
u klávesnice pro změnu Červ. Co bych dodal k dosti obsažnému popisu od kluků… Snad jen, že celkově to bylo dost prima. Prvotní šok z luxusního prostředí vystřídalo nadšení ze zajímavých lidí, kteří měli co vyprávět, meganapětí z DaMiho závodění v SCR ředěné extrémním množstvím irské whisky a cideru… Pokud jde o zážitky, tak se Amiga Ireland alespoň u mne zařadil mezi ostatní amiga akce jako je prase nebo resetkání. Ano, každá je jiná, ale každá má něco do sebe. Irsko je sic trochu z ruky a jasně, že vám třeba cestou zpátky může uletět letadlo, ale s klukama (a dostatečným množstvím alkoholu) je to prostě prima amigácký zážitek…
Dodatek (Předseda)
Další letadlo letí za 15 hodin, takže pohoda.
Dodatek 2 (Červ)
Vždyť to říkám. Podej tu whisky…
Amiga OCS, ECS, AGA, CGX, PPC
-----------------------------------------------
Líbí se mi Retropolis
Komentovat