Tak jsem si poslední dobou už několikrát říkal, že by možná nebylo od věci něco málo o sobě tady napsat. Jsem tu na tomhle diskuzním plácku už dlouho, hoodně dlouho, prakticky od úplnýho začátku. Někdy se dokonce divím, že mi ještě Prober nepřidělil inventární číslo...

Taakže, kdysi dávno, kdy slovo computer bylo považováno za zahraniční nadávku a vrchol techniky nám zprostředkovávaly ruské sálové počítače Ural a Minsk jsem se domáknul, že existují kouzelné černé krabičky s nápisem ZX Spectrum a na nich naprosto neskutečné hry a programy a že se s nimi dají dělat úžasné věci... Byla polovina osmdesátých let a já začal tušit, že je cosi hodně shnilé v království dánském a že tam "venku" se děje něco velkého, co nám jaksi zůstává odepřeno a utajeno... Počítačová revoluce, počátek všeho a já seděl v radiolokátoru a chytal SRka, Mohawky, RFka, Awacsy a jiné zlořády těch zlých a ošklivých imperiálistů, bránil náš spartakiadně trenýrkový tábor a snil o tom, že až z tý pakárny vypadnu, tak si nějakýho "gumáka" musim pořídit. I kdybych měl ukrást tank a dojet si s ním do nejbližšího německýho Conrada za lajnou...

Eee, tak dramatický to zas nebylo (teda, ne že by nešlo sehnat tank...), ale nasranej sem byl fakt dost...
Trvalo to však několik dalších let, které jsem vyplnil návštěvováním jednoho kamaráda, který dostal Spectrum od nějakého příbuzného ze "západu" a u něj sme propařili nejedno odpoledne a někdy i noc. A pak se mi konečně povedlo na inzerát velmi výhodně sehnat Spectrum Deltu ! Paráda! Byl sem u vytržení... Začalo mé 8mibitové období. Rok po "velké sametové". S takřka desetiletým zpožděním oproti počítačovým nadšencům tam "venku"...

Bylo to však krásné a plodné období - první nesmělé pokusy v Basicu, úprava kazeťáku, aby nahrával hry rychleji, přímý video výstup do scartu, univerzální rozhraní pro joy s použitím ve hrách, které ho přímo nepodporovaly, rozšíření paměti na neskutečných 64Kb... A pak to jednoho podzimního dne přišlo - dělal sem v té době v ZOO provozního slaboprouda a šel sem na žirafinec opravit závadu na sledovacím kamerovém systému, co tam měli ošetřovatelé u mláďat a tam sem ji u "Čuldy" v kanclu na stole poprvé uviděl... A500 v plné výbavě s HDD a monitorem! Žádný kazety a nekonečně dlouhý čekání na nahrání dat, dost často zakončené hláškou "load error". Kráska z jiné dimenze. Elegantní. Nádherná.

Tohle moje nečekané první rande s touhle holkou však mělo jednu dosti podstatnou drobnou vadu na kráse - ten monitor byl monochrom a to mě poněkud odradilo. Sice jsem věděl, že tahle mašinka je o mnoho dál, než můj vypiplanej "Fanouš", ale ten monitor mě fakt zklamal...

Uběhl asi půlrok, když mi Čulda zavolal, ať se u něj stavím, že má novou Amigu a že prej budu vejrat. V tý době vyšel, zvlášť pro mně, zlomovej Exáč s deformovaným ksichtem Dolphina a ostatních redaktorů a uvnitř byl dost podrobnej popis všech v té době vyráběnejch Amig. A to mě začalo dost radikálně nahlodávat... A600 začínala být mým těžkým favoritem.

Ale vraťme se k tomu telefonu. V sobotu dopolko, jak sme se dohodli, (páč ani jeden z nás neměl službu) sem zaklepal na dvéře jeho bytu. Dodnes si ty první minuty moc nevybavuju. Fakt sem vejral. Totálně hotovo... O mém osudu bylo rozhodnuto. Na stole ležela (a svůdně na mně mrkala!) našlápnutá A1200HD s barevným monitorem a na něm právě běželo nějaký demo. A po něm Magic Workbench. A PersonalPaint. A Dopus. A Settleři. A,a,a,a,a.... Nešel sem domů na oběd. Manželka byla pěkně nas... Čuldova přítelkyně nás navečer vyhodila oba...

Začalo mé 32bitové období...


Konec prvního dílu.